Ignoroval ji a Bo se cítila příšerně. Neodvažovala se na něj vůbec promluvit a jen se snažila unést tu dusivou atmosféru mezi nimi. Ani na práci se nezvládala pořádně soustředit a ve výsledku kazila vše, co mohla.
"Nechápu, proč jsi se sem dnes obtěžovala chodit," utrousil, když zpozoroval, jak moc se jí klepaly ruce, když rovnala čokoládové bonbony ve vitríně. "Nic nezvládáš."
Věděla, že ta slova volil záměrně. Bylo mu ublíženo, v jeho tváři to bylo stále patrné a mohla za to ona. Pochopitelně chtěl, aby ani Bo neměla nic lehké.
"Omlouvám se," zamumlala. Za její neschopnost, za to, co se ráno stalo a za to, že mu nemůže nic povědět, že vše, čeho byl svědkem, nebylo skutečné a že je ve slepé uličce, kam ji on uvrhl, člověk, co ji tak dlouho strašil, aniž by cokoli z toho mohla její mysl jakkoli uchopit.
"To jsi mi řekla už tolikrát. Přemýšlím, jestli si to někdy myslela vážně, nebo jestli jsem ti ani za to nestál."
"Minseoku-."
"Já vím," pokýval hlavou. "Ale už mlč, prosím. Mám po krk té bolesti."
Bo si velmi dobře uvědomovala, že jej ztratila.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
