Zůstávat nadále bez jakékoli reakce, bez pohnutí, by bylo bláznovství a Bo rozhodně nechtěla a ani nehodlala čelit ničemu z toho, co mělo následovat, protože moc dobře věděla, že to nebude nic dobrého.
Donutila tak své tělo k pohybu.
A on nic takového rozhodně nečekal, a tak Bo získala alespoň pár vteřin, které musela využít za každou cenu.
Telefon.
Netušila, kde má svůj mobil a ani neměla čas ho hledat, no pevná v jejím domě ještě stále fungovala, momentálně k jejímu velkému štěstí.
Sluchátko pak pevně držela v ruce a čísla mačkala s myšlenkou jediného, zavolat si o pomoc. Jenže nestíhala. Telefon vyzváněl a její nervozita stoupala společně s přibližujícími se kroky, které byly jen zřetelnější a zřetelnější.
Nespěchal. Bylo mu jasné, že je v úzkých a je to právě on, kdo má všechno pod kontrolou, ne Bo.
Jenom se usmál při pohledu houpající se sluchátko visící na šňůře a rovněž rychle mizející Bo do další místnosti.
Zavěsil.
A vydal se za ní.
"Mhh, kdepak jen můžeš být?" ptal se s hranou nevědomostí, zatímco se pomalu rozhlížel kolem sebe.
Naprosté ticho.
A strach. Její strach. Byl jím naplněn celý pokoj. Něco takového pro něj byl naprosto ohromující.
"No tak, Bo. Kde se mi schováváš?"
Věděl to. Jen si celou tu atmosféru chtěl užít o trochu déle.
A Bo mohla s jistotou tvrdit, že v momentě, kdy odhrnul závěs, za nímž byla, se jí snad zastavilo srdce.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
