Zabralo jí ještě další čtyři dny, než se sebrala, dala víceméně dohromady a odhodlala se jít do práce. Minseok si jí téměř nevšímal, mluvil s ní jen o těch nejnutnějších věcech, ale Bo jeho postoj chápala. Nezasloužila si jeho pozornost, opravdu ne.
"Bo, potřeboval bych na chvíli odejít. Zvládneš to tady sama, že ano?"
"Jasně. Jen běž."
"Děkuju."
Neptala se, kam měl namířeno, prostě ho nechala jít s tím, že nebude mít problém obstarat plac bez jeho pomoci. Na nějakou dobu.
Obsluhovala, doplňovala výrobky, přičemž se snažila dokončit čokoládové bonbóny, na kterých začala pracovat dopoledne a mylně si myslela, že je do času oběda bude mít hotové.
Bohužel.
"Haló! Je tu někdo?"
Bo sebou poplašeně trhla a forma ještě s horkou čokoládou díky jejímu nešikovnému pohybu skončila na zemi.
"Sakra," zamumlala nešťastně.
"Je všechno v pořádku?"
Bo opět pohltila nejistota.
Proč jí přebíhal mráz po zádech?
Pomalými kroky se z pracovny rozešla na prodejnu. Byl tam jen jeden jediný člověk. Ten, jehož pohled jí tenkrát tak moc znervózňoval. Ten, díky němuž se nemohla soustředit na práci. A ani teď se před ním necítila dobře navzdory tomu, že se na její osobu vřele usmíval.
Nedokázala však nepochybovat o jeho pěkné tvářičce.
Protože jeho hlas... Nedovedla si vysvětlit ten podivný pocit, když jej slyšela.
"Bu-budete si přát?"
आप पढ़ रहे हैं
HIDE AND SEEK | bbh ✔
फैनफिक्शन"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
