Snažila se celou tu situaci nějak zpracovat. Marně. Seděla v jeho autě a jela neznámo kam, zatímco její hlava odmítala spolupracovat jako už několik dlouhých minut předtím, než skončila jakoby smyslů zbavená a vedle něj, na místě spolujezdce, kam ji, i navzdory jejímu vzdoru, odvlekl.
Dívala se ven skrz okýnko a snažila se rozpoznat místa, jimiž projížděli, ale byla ztracená stejně tak jako ve snaze si cokoli z těch ulic a budov, jež míjeli, zapamatovat.
Jediné co věděla bylo, že je v hodně velkém průšvihu a že z toho nejspíš nevyvázne bez šrámů. Ty oči, které každou chvilkou směřovaly na její osobu, mluvily za vše.
Bála se a všechen ten strach ji akorát zaháněl do kouta, kde se choulila do pomyslného klubíčka.
"Doufám, že už jsi pochopila."
"Cože?"
Usmál se. A jí předběhl mráz po zádech, protože ani jeden z jeho činů tomu úsměvu nijak neodpovídal. Někdo jako on nemůže mít takový úsměv.
"Co bych měla pochopit?" zeptala se, když však stále neodpovídal.
Až když pak zastavil a přesunul svou pozornost k ní, znejistěla ještě o něco víc, protože jeho výraz říkal, že on je konečně spokojený a že to vyšlo podle jeho plánu, ale ona věděla, že s ním tento pocit rozhodně sdílet nebude.
"Vítej doma, Bo."
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
