Bylo jí jedno, kam Baekhyun odešel.
Bylo jí jedno, že je už několik hodin sama.
Bylo jí jedno, že dveře byly zamčené, a ona tak nemohla nikam odejít.
Ve svém nynějším stavu by toho totiž nebyla ani schopná. Snahu utříbit si všechny myšlenky raději vzdala. Najít v tom celém vůbec nějaký smysl se pro ni stávalo dokonale nemožným. Už ani nevěděla, co je pravda a co je lež.
V čem to doposud vlastně žila?
Bylo její přesvědčení správné, či naprosto mylné?
Kdo ji klamal?
Ona sama?
Nebo její rodina?
A co Baekhyun?
To on měl odpovědi na její otázky, ale z nějakého neznámého důvodu jí je odmítal sdělit.
Nehledě na to, jak dlouho již byla bez svých léků.
Zrazovala ji nejen mysl, ale i tělo.
Nesnášela fakt, že se jí klepou ruce, a nemůže s tím nic dělat. Že každý večer trpí bolestí hlavy a to z nedostatku spánku v důsledku nočních můr, které se pouze stupňovaly. Že jí jedny a ty samé myšlenky nedají chvilku klidu.
Obávala se tak každého dalšího dne. Nečekala nic jiného než to, že bude zase o něco horší, než ten předchozí.
A ve výsledku všechny ty negativní emoce už více zvládat nedokázala.
Přestávala být sama sebou.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
