Přemýšlela nad Minseokem.
Určitě se ji snažil zkontaktovat, když se neobjevila v práci a taky určitě musel panikařit, protože mu nemohla nijak odpovědět a on netušil, co se děje. Cítila se hrozně, protože on byl ten poslední člověk, s nímž mluvila, než se dostala sem. Člověk, co se snažil a obětoval svůj čas pro to, aby se domů dostala v pořádku, ale nestalo se tak. Cítila se hrozně.
"Nad čím přemýšlíš?"
Neodpověděla mu.
"Bo."
Odvrátila od něj pohled. Nehodlala s ním komunikovat, vůbec. Nechtěla, aby jí do hlavy vtloukal další podivná slova, která si musela stále dokola přemítat, i když nechtěla.
"Já vím, jsi zmatená. A já to chápu. Chceš ho vidět? Fajn, já ti v tom bránit nebudu."
Překvapeně na něj pohlédla.
Jak to mohl vědět?
"Minseok..." Zamumlala.
"Překvapená, že jsem se trefil? Moc dobře vím, že kromě něj nemáš žádné další přátele. Ani rodinu. Nikdo jiný tak v tvé hlavě být nemůže."
Přátelé. Rodina. Snažila se dělat, že se jí zmínka o nich nedotkla. Vyjma Minseoka totiž opravdu neměla nikoho jiného.
Své zmatení však skrýt nedokázala. Samozřejmě, že chce Minseoka vidět... Rozhodně by využila té příležitosti a sem by se už nevrátila.
Jenže...
"Proč bys mi chtěl ale najednou vyhovět? Zničehonic."
"Protože věci musí být uvedeny na pravou míru."
Bo byla ještě zmatenější. A taky se obávala toho, co přijde a co má on v úmyslu.
Jelikož mířili přímo za Minseokem, do její cukrárny. A Bo z toho měla všechno, jen ne dobrý pocit.
ESTÁS LEYENDO
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfic"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
