"Bo, jsi tam? Ozvi se sakra!"
Minseok nepřestával klepat na dveře jejího domu, no ona mu nijak neodpovídala. Nevěděl však, že za nimi stojí a bez reakce poslouchá jeho snažení.
"Bo, nenuť mě udělat nějakou hloupost. Otevři."
Snažil se jí zkontaktovat celý víkend, ale ona se neměla k tomu dát mu zpětnou vazbu. Nevěděla, co by mu řekla. Jak by mu svou situaci vysvětlila. Bála se a celá její mysl byla zahlcena podivnou nejistotou, kterou v ní udržovala vzpomínka na moment toho paralyzujícího strachu...
Co kdybys měla deset vteřin na to se schovat?
Stále jí z toho běhal mráz po zádech.
"Prosím."
Bo si povzdechla.
Nemohla ho nechat, aby se takhle trápil. Proto se nakonec rozhodla otevřít. Ale jen trochu. Opatrně zpoza nich vykukovala, zatímco Minseokovi se ve tváři rozlévala úleva.
"Takhle mě už nikdy neděs, jasný? Proč jsi nebyla v práci? A proč jsi se mi ani neozvala? Volal jsem ti snad stokrát. Co se děje?"
"Já... Jsem nemocná. Omlouvám se."
Minseok si povzdechl.
"A proč jsi mi nedala vědět? Mohl bych zajít dřív a-," na malý moment se zarazil, načež pokroutil hlavou, "no ty ale o to nejspíš nestojíš. Blbnu zase úplně zbytečně."
"Ne, to ne. Děkuju... Že se zajímáš."
Nechtěla, aby se cítil ještě hůř. A ani nechtěla, aby ona cítila větší a větší vinu.
"Já vždycky. To přece víš."
Přikývla. Věděla to totiž moc dobře.
"Brzy se uzdrav. A kdybys potřebovala... Jsem tu pro tebe. Zavolej."
Z nevysvětlitelného důvodu cítila úlevu, když odešel a ona se mohla znovu schovat. V bezpečí svého domova. Vážně nevěděla, jak se dát dohromady. Protože v hlavě pořád měla jeho hlas. Ta slova. Tu přítomnost.
Necítila se dobře.
VOUS LISEZ
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
