Srdce jí splašeně bilo, jeho tlukot cítila až ve spáncích.
Deset vteřin?
Měla pocit, že se každým momentem úzkostí rozpláče. Avšak strach její tělo zcela paralyzoval. Nebyla schopna žádného pohybu a v hlavě měla jen čísla. Klesající čísla.
Kolik že zbývá?
Pět.
Ty slzy už nezadržela.
Všechny její domněnky... Byly skutečné. Pokaždé, když měla pocit, že na jejích zádech jsou cizí oči, které ji pečlivě sledují, byla to realita.
Stejně jako nyní.
Konec.
Těch deset vteřin uběhlo. A po nich... Dlouho nic.
Bylo to ubíjející.
Zhluboka se tak nadechla, než se odhodlala k pohybu. Sebrala veškerý zbytek odvahy, co jí ještě ve velmi malém množství zbýval a hlavu pootočila ke straně. V další chvíli však sebou jen prudce trhla, zády se opírajíc o dveře.
Byla sama.
Pohledem bloudila všude možně po svém okolí, ale nikde nebylo po nikom ani památky.
Všechno tak na ni dopadlo o něco víc.
Rozklepanou rukou se jí podařilo vyndat z tašky klíče a aniž by odtrhla oči od prostoru před ní, odemkla si a dvěma rychlými kroky vešla pozpátku do domu, kde když se ujistila, že dovnitř se nemá šanci kdokoli dostat, alespoň v to tedy pevně doufala, nechala se pohltit všemi těmi emocemi, které ji nakonec dostaly na kolena.
Tu noc nezavřela oči.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
