"Co tak koukáš? Jsi v pohodě?" zeptal se, když zpozoroval, jak jej s nejistým pohledem sledovala.
"Jo, jen... Myslíš, že bys mě mohl doprovodit domů?"
Nikdy si nepomyslela, že by mohla nastat podobná chvíle. Zařekla se, že nebude využívat jeho náklonnosti, kterou k ní chová. Jenže byl teď tím jediným, jehož přítomnost pro ni představovala určitou formu bezpečí. Nechtěla už zažít nic podobné tomu, co se odehrálo před pár dny... Jednoduše potřebovala někoho po jejím boku.
"Jasně," souhlasil a Bo se na něj vděčně usmála, přičemž i na jeho tváři se rozlil úsměv. Nebylo to vůči němu fér, ale všechny ty emoce podtržené sobectvím byly prostě silnější než její racionální stránka, která jí vždy připomínala to, aby Minseokovi nezavdala jakoukoli naději.
Jeho chování se tím momentem změnilo. Ignorování, kterému ji vystavoval téměř celý den, se vytratilo a jako by vlastně ani nebylo. Byl to zase on, Minseok, jenž se opatrnými gesty a slovy snažil získat její přízeň.
Cítila se proto ještě o něco hůř.
Protože on stále doufal a čekal, i navzdory bezpočtu odmítnutí, co jej musela pokaždé ranit.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
