"Jestliže jsme byli nejlepší přátelé, tak co se pokazilo? Byli jsme děti, tak z jakého důvodu se nás rozhodli rozdělit?"
Měla dostatek času k přemýšlení. Pokoušela se dát dohromady to, co věděla ona sama, její vzpomínky, domněnky, ale smysl ve výsledku nedávalo vůbec nic. Někdo lhal. A ona nevěděla kdo, i přestože vždy měla určité pochybnosti týkající se rodičů a jejích doktorů. Jen si nikdy nedovedla vysvětlit, proč by něco takového dělali. Nebo opravdu byla tak špatný člověk, že ji chtěli, museli změnit?
"Přátelili jsme se mnohem delší dobu, Bo."
"Kolik?"
"Šest let."
"Takže nám bylo jedenáct, když jsme se potkali. Jak se to stalo?"
Baekhyun se usmál.
"Víš, vždycky jsi byla hrozný uplakánek. Toho jsem si všiml už dlouho před tím, než jsme se začali kamarádit. A tenkrát jsi taky brečela, hodně a já za tebou přišel a ptal se tě, co se stalo."
V Bo se zničehonic vzedmula vlna nervozity.
"To kotě?" zamumlala tiše.
"Jo, to kotě. Dostala jsi ho k narozeninám, no na místo nadšení jsi byla akorát smutná a plakala. Chtěla jsi totiž štěně."
Bo však pokroutila hlavou.
Pamatovala si.
Určité záblesky.
A bála se.
Protože si velmi dobře uvědomovala, co se stalo. Co udělali.
"Zbavili jsme se ho. Společně. A pak jsi doma řekla, že se zatoulalo."
"To je... To je hrozný." Hlas se jí klepal, stejně jako ruce.
Ochromovalo ji znechucení.
Měla to totiž celé před očima. Jako kdyby to všechno prožívala znovu.
Zabili a to nevinného tvora.
"Tehdy jsi si to ale nemyslela, Bo. To díky mně si přestala brečet. Díky mně jsi se na své narozeniny usmívala," uchopil její ruce do svých, aby alespoň trochu zabránil jejich třasu, "a byla šťastná."
ВЫ ЧИТАЕТЕ
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Фанфик"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
