Byla doma opět sama a taky netušila, kde Baekhyun je. Poté, co se probudila, byl už pryč, a jeho nepřítomnost v tom velkém domě ji přiváděla hned k několika možnostem.
Odejít a najít pravdu sama.
Promluvit si s rodiči...
Jenže co když budou pokračovat v tom, co podle všeho doposud dělali? Co když by se jí chtěli znovu zbavit a nechali by ji zavřít? Na to, že nemá léky, si už poměrně zvykla, každopádně jejich nedostatek stále pociťovala, a pokud by jí začala znovu užívat, rozhodně by za této situace upadla do stavu nežádoucího.
Moc dobře si vybavovala slova otce, když se s ním posledně viděla a to jen díky Baekhyunovi, který ji za ním dovedl. Rozhodně nebyl nadšený, že jsou spolu a jeho výhrůžky, když odcházeli... Podle něj totiž patřila pouze na jedno jediné místo. A věřila, že on by neváhal, ji tam znovu poslat.
Další možností pak byl proto přesný opak. Zůstat a počkat, až se Baekhyun vrátí. A potom pokračovat v tom, v čem vždycky; v otázkách.
Jistotu však neměla nikde. Vůbec nikde.
Kdyby jen její hlava pracovala správně... Kdyby její vlastní vzpomínky nebyly v takové mlze... Všechno by bylo mnohem jednodušší a nikdo by s ní tak nemohl více manipulovat.
Hodlala si proto pomoct sama. Už jednou se snažila u Baekhyuna v pokoji něco objevit, cokoli, a teď to dělala znovu. A i kdyby ji znovu přistihl, bylo by jí to jedno. Potřebovala totiž jakýkoli možný důkaz o tom, že jí nelže ať už v různých ohledech. I kdyby to měla být jen další obyčejná fotografie, na níž by byli spolu.
"Jsi tady."
Bo s sebou poplašeně trhla.
"Měla jsi celý den na to dosud zmizet, ale neudělala jsi to. Překvapuješ mě každý den, opravdu."
Bo ale jeho slova naprosto ignorovala. Nemohla jinak. Vyděsilo ji, jak vypadal.
Ve tváři měl patrná zranění a na těle únavu.
Co však bylo nejhorší, jeho ruce byly pokryté krví.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
