"Proč?"
Bylo jí špatně. Zatraceně špatně. No Baekhyun ji snad i trestal tím, že jí nechtěl dovolit usnout, protože spánek byl přesně to, co teď potřebovala ze všeho nejvíc. Nehledě na tu nesnesitelnou bolest hlavy.
"Prosím," zamumlala unaveně.
"Ne, Bo. Potřebuju, aby jsi se mnou mluvila. Potřebuju vědět, jestli... Jestli sis snažila ublížit."
Ublížit?
Když jí začaly léky působit, byla to nádhera.
Ta úleva!
Po dlouhé době se najednou cítila dobře a byl to stav, jenž přivítala s otevřenou náručí, přestože se tím množstvím léků, které si vzala, nakonec uvedla do bezvědomí.
A toho, co bude následovat, si byla vědoma.
Takže o co se vůbec pokoušela?
Mohlo to dopadnout špatně.
"Já nevím," odpověděla s jistým náznakem zoufalství v hlase. "Bylo mi... Tak moc hrozně. A pořád je."
Musela se zhluboka nadechnout, aby se alespoň trochu uklidnila.
Jak už kolikrát řekla, je toho příliš. A nyní ještě víc.
"Nezvládám to, Baekhyune."
Znovu.
Chtěla ten pocit otupění zažít znovu.
"Bo, ty jsi mnohem silnější, než si myslíš. Vím to. Můžeš mi věřit."
Věřit...
"Opravdu můžu?"
Protože v tomhle vztahu k důvěře rozhodně nic nevedlo. Jak by taky mohlo?
No Baekhyun byl zcela jiného názoru.
"Samozřejmě, že ano," pousmál se, přičemž se konečky prstů zlehka dotkl její tváře. "Jen už nedělej žádné hlouposti, prosím. Bál jsem se o tebe."
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
