Voda v umyvadle se díky krvi, kterou si smýval z rukou, barvila do červené a Bo to jen beze slov pozorovala.
Proč tu s ním vlastně byla?
Možná se bála být sama se svými myšlenkami potom, co vše ji pod náporem jeho vlastních emocí Baekhyun řekl.
Nezvládla by to.
Protože její domněnky se potvrdily. Domněnky, jež nechtěla, aby se staly skutečnými.
Cítila se tak zrazeně. A to jejími nejbližšími.
"Můžu ti věřit?" Nemohla proto jinak a zeptala se na to, co ji tak moc tížilo.
"Dal jsem ti snad málo podnětů k tomu, aby ses teď nemusela ptát?"
"Myslím to vážně..."
"Já taky. Záleží totiž pouze na tobě. Já ti odpovím jakkoli, no to, čemu věříš, nijak neovlivním."
"Taková slova bych od tebe nečekala."
"Protože mě pořád vidíš jako toho špatného. Netvrdím, že nejsem, ale... Na tobě mi záleží, Bo. Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo."
Ta slova jí byla povědomá.
Jen- On by ti ale neublížil, Bo. Měla bys mu věřit.
Kdo jí je však pověděl?
"Víš, že se červenáš? Neříkej, že jsem tě uvedl do rozpaků."
"N-ne," namítla, i tak se však uvědomující horkost ve svých tvářích.
Baekhyun se ušklíbl.
"To znělo velmi přesvědčivě, Bo. Zajímalo by mě, kdy si to konečně hodláš přiznat."
"Co bych si měla přiznat?" zamumlala Bo zmateně.
"Že ke mně navzdory všemu něco cítíš. A nenávist, jak jsi mě snažila párkrát přesvědčit, to opravdu není."
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
