Bylo půl třetí odpoledne a Bo už to nemohla vydržet. Být s Minseokem v práci bylo ještě horší, než si původně myslela, že bude. Pokud mohl, tak ji ignoroval a když už jí věnoval nějaký ten pohled, nemohla to snést, protože moc dobře pak viděla veškeré ty emoce, co se v něm bouřily a on se je akorát snažil udržet na uzdě.
"Potřebuju na chvíli odejít, zvládneš to tu?"
Věděla, že ano, ale zeptat se musela. Nemohla prostě jen tak odejít a nic mu nepovědět.
"Neměj žádné obavy." Neznělo to způsobem, jímž by ji ujišťoval, že tu vše bude v pořádku, ale tak, aby si šla kam chce, jelikož jemu je to jedno. Bo to bylo hodně nepříjemné, rozhodně nebyla zvyklá na to, že by se k ní Minseok choval takhle, tuto jeho druhou stránku osobnosti, co je ublížená, neznala, ale snažila se nedat nic najevo.
"Kdyby něco, v dílně je všechno připraveno. Vrátím se do půl hodiny."
Na to už jí nic neřekl a ona jen s tichým ahoj odešla.
Nevěděla, jak tuhle situaci s ním řešit. Nechtěla, aby to bylo takhle... Konec konců byl člověkem, na němž jí opravdu záleželo a teď, když se věci mají takto, uvědomuje si o to víc, že ho má ráda. No možná si to ale nyní zasloužila. Za tu bolest, kterou mu bezpočetně krát způsobila.
Měla pak smíšené pocity, když vešla do svého domu. Vzpomínky na to, co si tu prožila poslední noc, kterou tu byla, jí vyvolaly mráz běhající po zádech.
Tak proč?
Proč si balila věci?
Proč prostě najednou nevyužila své příležitosti?
Proč se na místo toho vracela zpět do své cukrárny?
Aby ji tam mohl Baekhyun k večeru vyzvednout a vzít k sobě domů.
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
