"Co kdybychom dnes zavřeli dříve?"
Minseok jí odpověděl jen pokrčením ramen.
"Proč na mě tak koukáš?" zeptal se po chvíli. "Čekáš snad, že budu s nadšením souhlasit? Proč bych měl?"
"A proč bys neměl?"
"Protože chceš nejspíš být se svým přítelem a věř tomu nebo ne, tvou radost s tebou sdílet opravdu nehodlám."
"Pleteš se."
"A v čem?"
"Myslela jsem, že bychom mohli někam zajít my dva. Potřebujeme si promluvit."
"Promluvit? Bo, co chceš jako řešit?"
"Nás dva."
"Na to už je docela pozdě a to v mnoha ohledech, nemyslíš?"
Bo byla zoufalá. Jejich vztah byl doslova na bodu mrazu, a pokud měl Minseok příležitost k tomu, aby se mu nějakým způsobem podařilo, aby se kvůli němu cítila špatně, využil toho, a ona tak za den schytala několik pomyslných ran způsobených jeho slovy.
"Dej mi prosím možnost... To nějak vysvětlit." Nevzdávála se však. "Copak můžeme takhle fungovat? Já tě nechci ztratit, jestli jsi to ještě nepochopil. I když se tak už možná stalo a já o tebe tak jako tak přišla."
Ticho.
Minseok pak na ni zůstal několik pro Bo nesnesitelně dlouhých vteřin s nic neříkajícím výrazem hledět, než nakonec přece jen promluvil a Bo cítila, jak její srdce samou nervozitou naskočilo do zběsilého tempa.
"Tak dobře," zamumlal a její tělo v ten moment zalila určitá míra úlevy. "Pojďme někam."
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
