Váhala, ale nakonec otevřela.
"Jsi to ty." Vydechla s úlevou, když za dveřmi spatřila Minseoka.
"Kdo jiný by to měl být?" Povytáhl obočí. "Čekáš snad někoho?"
Pokroutila hlavou.
Nečekala ani jeho, ale napadlo ji, že ten, kdo vydrží tak dlouho zvonit, bude právě on.
"Přišel jsem se podívat, jestli jsi v pohodě. Je ti líp?" Začal se vyptávat a ji tak na malý moment ovládla myšlenka, že by se mu přece jen mohla svěřit. Jednoduše říct, že má strach. Z čeho? To sama netuší. Spíš je to víc úzkost než strach. Možná i obojí dohromady. Ale on by jí pak řekl, že akorát blázní a má přestat přehánět. Jen slyšet podobná slova o tom, že má pouze bujnou fantazii, by jí určitě alespoň trochu uklidnila.
Nebyla však slepá.
Něco.
Někdo.
Byl tam venku.
Malý kousek.
"Bo, co se-?" Minseok svou otázku nedořekl. S překvapeným výrazem ve tváři se nechal během zlomku vteřiny vtáhnout dovnitř domu, načež jej z malého momentu jeho krátkého šoku probrala rána, s jakou dívka dveře zabouchla.
BẠN ĐANG ĐỌC
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
