Hledala jakékoli léky, co by jí mohly nějak pomoct. Jenže prolezla už snad každý kout domu, kde by je třeba mohla objevit, ale nic.
Momentálně se nacházela ve stavu, kdy by si vzala cokoli, jen aby alespoň na pár minut nemusela vnímat to všechno, co cítí a k jakým myšlenkám ji to vede.
Doufala, že by mohla najít aspoň prášky na spaní, to by bylo logické vzhledem k insomnii, kterou Baekhyun má, jenže ani to ne. A léky, pro něž si tehdy byla, zmizely rovněž. Opět.
"Co tu děláš, Bo?"
Za zdravé mysli by se v ní vzedmula vlna viny s trochou strachu, že byla přistižena, jak se hrabe v cizím pokoji v cizích věcech, ale teď jí to bylo vskutku jedno. Tón hlasu, pohled, jimž ji sledoval, celá ta situace pro ni neměla žádný význam.
" Bo-."
"Nesahej na mě!" vyhrkla a stáhla jeho ruku ze své.
Veškeré emoce vůči němu byly natolik negativní a Bo nevěděla, jak se s nimi vypořádat, jak sebe samu udržet v klidu.
Cítila vztek a chtěla na něj křičet, že tohle celé je jeho vina. Chtěla mu ublížit, aby třeba jen na malou chvíli pocítil část z toho, co ona. A tak když k ní znovu přistoupil s úmyslem dalšího kontaktu, jednoduše jej od sebe odstrčila, nehledíc na to jakou silou a jakým způsobem.
K jejímu překvapení však ve tváři neměl žádnou stopu zlosti, pouze čiré zvědavosti.
"Nedívej se na mě tak."
"Řekni mi, co se děje," naléhal. "Jsi v pořádku?"
"Co myslíš?" Ušklíbla se. "Je mi úžasně, tak jako nikdy. Ne sakra, je mi zatraceně hnusně a fakt nejsem, jak jsi to říkal, v pořádku."
"Dobře, klid. Můžeme si o tom promluvit."
"Na to je docela pozdě, nemyslíš?"
K čemu by to vůbec bylo prospěšné? Lépe se cítit najednou nezačne.
"Navíc, co bys mi řekl? Bo, to je v pořádku, zase to bude dobrý? Tvrdíš mi jedno a to samé stále dokola a hádej, je to jen horší. Kolikrát ti mám ještě povědět, že já tohle nezvládnu, abys to přijal jako prostý fakt a ne jako pouhá slova, která nemají žádnou váhu?"
Dlouhou dobu pak na něj hleděla a čekala na odpověď v podobě dalších bezvýznamných slov útěchy, protože takhle to bylo vždy.
"Promiň mi," zamumlal však.
Promiň mi? Opravdu?
I ta omluva pro ni pozbývala smyslu.
"Jenže to ty za to můžeš," namítla proto. "Nesnáším tě."
CITEȘTI
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
