Nechápala, jak je možné, že byla tak dezorientovaná a bolela ji hlava. Jako kdyby předchozí večer vypila spoustu alkoholu a teď se probudila s ničím jiným než s pořádnou kocovinou jako trestem. Jenže po čem jí opravdu bylo takhle špatně? Vydala se tak aspoň pro vodu.
"Bo."
Trhla sebou, když v obýváku zničehonic zaslechla hlas Baekhyuna.
"Zase nespíš," zamumlala.
"Jo, zase. A ty už jsi konečně vzhůru. Spalo se ti dobře?"
Konečně?
"Vlastně ani nevím. Není mi... Zrovna nejlépe."
"Dostala jsi něco na spaní, nejspíš potom ti je špatně."
Přece jen, Kyungsoo jej o všem pro jistotu informoval. Nebylo však nic, čím by jí mohl pomoct.
"Aha. Nic takového si ale nepamatuju," namítla, marně pátrající ve své paměti.
"Řekněme, že jsi na tom nebyla zrovna dobře."
"Co si mám představit pod nebyla zrovna dobře?"
Její otázku však ignoroval. Nehodlal mluvit o tom, co se stalo, alespoň ne nyní. Bylo tu mnohem důležitější téma, pro nějž se navzdory všemu rozhodl.
"Chtěla bys vědět pravdu," konstatoval. "O nás dvou."
"O nás dvou?" Podivila se nad výběrem jeho slov.
"Vždycky to tak bylo. My dva. A spolu."
"O tom pochybuju," namítla, no Baekhyun se jen usmál, načež bez jakýchkoliv slov odešel.
Vrátil se však během chvilky zpátky a měl cosi v ruce. Vzápětí u pohovky rozsvítil lampu a podal jí to, pro co šel.
Fotografii.
Bo neměla ve tváři vepsáno nic jiného než šok smíchaný s nepochopením. Po celém jejím těle se rozléval pocit znepokojení.
"T-tohle..."
"Jsi ty a já. Tehdy nám bylo dvanáct a nikdo proti nám ještě nestál."
YOU ARE READING
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
