HIDE AND SEEK | bbh ✔

73~~

O tři týdny později...

Byl vskutku překvapený, když ji spatřil ve své ordinaci.

"Bo, tebe bych tu opravdu nečekal."

"Stejně jako já tehdy tebe u Baekhyuna."

"Ty... si vzpomínáš?"

"Samozřejmě, že ne. A nebudu se raději ani ptát, co za svinstvo jsi mi tenkrát dal. No hádám, že oproti tomu, co jsem tady a pak i venku brala, to bylo úplné nic."

"Jak potom ale víš, že jsem tam za tebou přišel?"

"Baekhyun mi to sám řekl." Pokrčila rameny. "Ostatně, říká mi teď spoustu věcí, zvláštní, nemyslíš? Už ale konečně chápu, jak o mně mohl vědět všechny ty věci. O mé léčbě. O mých lécích. Dopodrobna jsi mu to celé vylíčil. Pověz mi, co ty jsi vůbec za doktora, Kyungsoo?"

Tohle byl důsledek všeho. Velmi dobře to na ní poznal. Bo, která opouštěla ústav po úspěšné léčbě, nebyla Bo, která před ním nyní seděla.

"Ale neboj, já si tvé tajemství nechám pro sebe. Stejně jako to, že Baekhyuna kryješ. Ale chci po tobě pravdu."

"On neví o tom, že tady jsi, co?" zeptal se a Bo s úsměvem přikývla.

"A taky se to ani nedoví."

"Pokud si to takhle přeješ..."

"Bude to tak lepší. Teď ale k věci."

"Co chceš vědět?"

Neměl jinou možnost. Tak jako tak by se o to dříve či později postaral Baekhyun. Tím si byl jistý. Bo už nemohla být zachráněna.

"Mé strachy. Jsou skutečné?"

"Ne. Byly uměle vytvořeny. Tady. Předtím jsi se ničeho nebála. Neměla žádné zábrany. Ti, kteří s tebou pracovali ale odvedli dobrou práci, pokud se to tak tedy dá vůbec nazvat. Zdrogovali tě a vytvořili novou Bo. Odcházela jsi odsud jako poslušný beránek."

"Moji rodiče?"

"Snažili se, aby si o nich mysleli, že mají dobré úmysly. Ale chtěli se tě zbavit. Byla jsi pro ně až moc nebezpečná. Veškeré jejich citové vazby k tobě nahradil strach z vlastní dcery. Nechali tu za tebe až nechutnou částku peněz."

"A Baekhyun?"

"Od momentu, co jste se poznali, jste jeden druhého navzájem táhli ke dnu. A po tom... incidentu dělal všechno pro to, aby tě uchránil. Jenže ani jeden z vás pořádně nevěděl co dělat. Poprvé se karta obrátila. To vy jste se museli schovat. To vy jste žili ve strachu, že si pro vás někdo přijde. Tvé jediné štěstí tenkrát bylo, že to ti lidé přežili, jinak bychom teď spolu určitě nemluvili."

Ne. Když by nepřežili, neměl by pak pochopitelně kdo mluvit. Jaká to smůla, že se stal přesný opak. Co by dnes bylo jinak?

Více však Bo vědět nepotřebovala.

Všechno teď dávalo perfektní smysl.

Po hrozně dlouhé době.

Konečně se cítila... být sama sebou? Mlha, jíž byla zastřena její mysl, zmizela.

"Bo."

"Je tu snad ještě něco, co bych měla vědět?"

"Jen... pamatuj na to, že Baekhyun tě miluje jako nic jiného na světě."

Bo se usmála.

"Však já jeho taky."