Spousta lidí.
Hluk.
Tlumená světla.
A mezitím vším oni dva u jednoho stolu se dvěma prázdnými lahvemi od soju.
"Já... Měla bych už jít," vysoukala ze sebe Bo.
Baekhyun. Bude ji totiž čekat.
Nemohla popřít, že začínala mít jisté obavy.
"Nechoď," namítla však Minseok. "Vždyť jsme se k ničemu nedostali."
Což byla pravda.
Bo se potřebovala trochu uvolnit, tu atmosféru mezi nimi aspoň zčásti utlumit, protože nechtěla být v jeho přítomnosti v takovém stresu a v hlavě měla jedinou vidinu, jak docílit tohoto stavu, původně ovšem s mírou. Upřímně, nezvládla to.
Minseok pak nezůstal pozadu, doléval jí s úsměvem ve tváři, až společně otevírali třetí lahev alkoholu a to i navzdory tomu, že Bo mluvila o svém odchodu a že vlastně nic z jejich rozhovoru se netočilo kolem tématu, o němž původně zamýšleli mluvit, jelikož ani jeden z nich k tomu nesebral dostatek odvahy a pohledy plné očekávání ze strany Minseoka nestačily.
Až do teď.
"Bo-."
"Nechodím s ním," skočila mu do řeči.
Neměla mu sice říct o ničem, alespoň to jí Baekhyun vtloukal do hlavy, jenže nechtěla, aby na ni Minseok zcela zanevřel a přesně kvůli tomuto by byl schopný to udělat.
"Nevypadalo to tak. A ani nevypadá." Upozornil na prostý fakt z jeho strany úhlu vidění.
"Říkám pravdu."
"Mhh." Pokýval Minseok hlavou. "No pro mě to i tak nic nemění, že?"
"Promiň," zamumlala. Znovu mu ubližovala. Ale co mohla dělat jiného? Dávat mu naděje? Ne, to by přece nešlo.
Jenže Minseok ji znovu překvapil.
"Dost už bylo všech tvých promiň a mého přikyvování, vážně mě to unavuje."
Jeho ruka se zničehonic ocitla přímo na jejím levém koleni.
"Protože ani já tě nechci ztratit, Bo."
Za těmi slovy bylo skryto víc, než si myslela. A o tom se přesvědčila hned vzápětí.
ŞİMDİ OKUDUĞUN
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Hayran Kurgu"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
