Jsi moje melodie ✅

36

Z obýváku se ozývaly vánoční koledy, z kuchyně k nim máma vesele přizvukovala, Alex se snažila najít vánoční dárky schované v domě a já jsem seděl u kuchyňského stolu s hrnkem horkého kakaa se šlehačkou a jen jsem spokojeně koukal před sebe. Myšlenky se mi v hlavě míhaly stejně rychle, jako máma měnila v troubě plechy s cukrovím. Měl jsem pocit, že jsem nikdy nebyl spokojenější. Samozřejmě jsem věděl, že byl. S Jonem by tahle chvíle byla ještě kouzelnější. Přes to všechno však tohle byly po dlouhé době Vánoce šťastné a veselé. Táta sice dělal chvíli dusno ohledně toho, u koho dnes bude Alex, ale nakonec se s mámou v klidu domluvili, že zůstane u nás na večeři a zítra dopoledne, hned po rozbalení dárků, ji odveze k němu.

Jako by mi někdo četl myšlenky, zazvonil mi telefon a na obrazovce se objevila Jonova fotka s červeným klaunským nosem s sobími parohy, kterou mi tam on sám nastavil.
S úsměvem na rtech jsem přijal hovor.

,,Kterému sobovi jsem dal telefonní číslo?" Řekl jsem místo pozdravu hraně zmateně.

,,Asi tomu, kterému jsem z kožichu ukradl mobil," chytil se vtipu Jon, ale dlouho u toho nezůstal. ,,Co děláš?"

,,Nic," pokrčil jsem podvědomě rameny. ,,Piju asi pátý hrnek kakaa a přemýšlím, jestli bych už neměl jít spát. Už je skoro zítra."

,,Nechoď spát," řekl Jon tiše a tajemně. Stejně tak i pokračoval. ,,Pojď ven na ulici."

Chvíli jsem mlčel a přemýšlel. ,,Proč?" Vypadlo ze mě nakonec.

,,Prostě ven ten dárek a pojď ven, Tommy," zasmál se a ukončil hovor.
Věděl jsem, o kterém dárků mluví. Dohodli jsme se, že si dáme navzájem jen jeden dárek a podmínkou bylo, aby to byla nějaká neuvěřitelná cetka, zbytečnost, na kterou bude padat prach, ale bude to mít zároveň hodnotu. Alespoň pro nás dva.
Vyběhl jsem do pokoje a popadl malou otevírací krabičku. Zkontroloval jsem, zda-li je dárek v pořádku, pak popadl budnu a běžel ven.
Jon venku ještě nestál. Mnul jsem v kapse malou plastovou krabičku, pomalu šel ulicí směrem k jeho domu a cítil, jak mnou prostupuje nervozita. Netrvalo dlouho, než jsem ho v šeru zahlédl. Rozběhl se ke mně a než jsem se stihl vzpamatovat, padl mi do náruče a políbil mě. Užíval jsem si to jak jen to šlo, dokud jsme se od sebe neodtáhli a mezi tvářemi se nám nezvedl bílý obláček.

,,Ahoj!" Řekl vesele Jon. Stále stál přitisklý těsně u mě, musel stát na špičkách, aby mi vůbec mohl dát ruce kolem ramen.

Usmál jsem se a dál mu pusu na čelo. ,,Takže? Proč ses chtěl sejít uprostřed noci a ne až zítra odpoledne, jak jsme byli domluvení?"

,,Protože už jsem to nemohl vydržet," řekl a já se najednou zastyděl, že mě to také nenapadlo. Jon však nevypadal, že by to postřehl. ,,Já první."
S těmi slovy mi podal poměrně velký, ale tenký balíček. Pobavil mě balicí papír, na němž byl vyobrazen Ijáček z Medvídka Pů. Vlastně mě to nijak nepřekvapilo.
Tázavě jsem se podíval na Jona a ten mi nedočkavě pokynul, abych dárek rozbalil.
Snažil jsem se papír neroztrhnout  abych si ho mohl nechat. Člověk v mém věku často nedostává dárky v takovém papíru.
Když se mi podařilo rozlepit všechny izolepy, z balíčku něco vypadlo. Jon se pro to okamžitě zohnul a podal mi to. Bylo to staré plnící pero. Zmateně jsem Jonovým směrem nadzvedl obočí.

,,Pokračuj," šeptl nedočkavě, jako by sám chtěl vědět, co je uvnitř.
Roztrhl jsem poslední lepicí pásku, co držela papír pohromadě, a vykoukl na mě kroužkový poznámkový blok podobný tomu, do kterého píšu písně. Zasmál jsem se.

,,Všiml jsem si, že ten momentální už ti dochází," pokrčil Jonathan s úsměvem rameny. ,,Tak jsem si říkal, že by se ti mohl hodit. Otevři ho."
Poslechl jsem a obrátil titulní stranu. Zevnitř na ní byla nalepená naše společná fotka, jak mi Jon dával pusu na tvář a já se se zavřenýma očima široce usmíval. Skoro jsem se přes všechnu tu spokojenost v tváři nepoznal.
Nadechoval jsem se ke komentáři, když mi Jon řekl, abych se podíval ještě na poslední stranu.
Opět jsem následoval jeho pobídky a otevřel blok na konci, kde na tvrdé desce byla nalepená další fotka. Tentokrát jsem dával pusu Jonovi já někam na hranici čela a vlasů, objímal jsem ho kolem krku a tiskl ho k sobě. Jonathan měl stejně jako já zavřené oči, neusmíval se však od ucha k uchu, ale jen mírně a naprosto pokojně. Jako by nám na těch dvou fotografiích někdo prohodil charaktery.

Stiskl jsem rty a zavrtěl hlavou. ,,To je nádhera, Jone." Šeptl jsem.

,,Takže líbí?" Zeptal se nejistě. ,,Nebyl jsem si jistý, jestli -"
Nenechal jsem ho domluvit a objal ho. A objímal jsem ho dlouho, dokud jsem si nebyl jistý, že se nerozbrečím.
Pak jsem se odtáhl a dal mu velkou pusu na tvář, až se Jon zahihňal.

,,Teď já," řekl jsem, zalovil v kapse kabátu a nahmatal malou krabičku. ,,Asi to nebude ani z daleka tak úžasný, jako to tvoje, ale.. No, snad to bude dobrý."
S těmi slovy jsem vytáhl krabičku na prstýnek a zdvihl jí do úrovně Jonova hrudníku.
Vytřeštil očí nejdříve na ni a pak na mě.

,,Tome.." selhal mu hlas.
Zhluboka jsem se nadechl, otevřel krabičku a podal mu ji.Chvíli na ni zaraženě hleděl, než konečně vydechl a usmál se. Zalovil prsty vevnitř a vytáhl kožený provázek, na jehož konci viselo trsátko ve tvaru srdce a na jedné straně bylo světlým písmem napsáno J+T.

,,Tak to je úžasný," usmál se a hned si vázal provázek kolem krku tak, aby byla písmena vidět. ,,Normálně jsem se na začátku vyděsil, že mě chceš požádat o ruku." 

,,Vyděsil?!" Vypískl jsem dotčeně, čehož si Jon nevšiml.

Pokrčil rameny. ,,Jo. Nejsme plnoletí, museli bysme na svatbu čekat strašně dlouho. To bych nezvládl."

Utáhl provázek, zvedl hlavu a nevinně se na mě usmál. Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. Ta odpověď mě vůbec nepřekvapila.

Pak jsem si však uvědomil, co mi vlastně právě řekl. Kdybych ho požádal o ruku, asi by řekl ano. Znělo to neuvěřitelně šíleně. Ale určitým způsobem mě to uklidnilo. Hrudí se mi rozplývalo krásné teplo.

Popadl jsem Jonathana kolem ramen a přitáhl si ho do obětí, které mi okamžitě opětoval.

,,Tohle jsou ty nejkrásnější Vánoce," zamumlal odněkud z mého hrudníku.

,,Ahm," přitakal jsem a dal mu pusu do vlasů. ,,Miluju tě."

Zhluboka se nadechl a zvedl hlavu. ,,Já tebe taky," zeširoka se usmál a políbil mě, dlouze a vroucně.

Dneska trošku kratší, ale myslím, že stojí za to :D

Tak schválně, kdo si vážně myslel, že Tom požádá Jona o ruku? Joo, to by se vám líbilo, co?  :D

Typla bych to tak na 2-3 kapitoly do konce. Něco vám napovím - tohle byl jen klid před bouří ;)

Těším se na Vaše reakce! Znovu se ptám, jaké jsou vaše teorie o konci?

A taky by mě moc potěšilo, kdybyste mi do komentářů nebo zpráv napsali, jaké byste chtěli ty bonusové kapitoly, protože jsem zjistila, že mě jich moc nenapadá XD

Vaše Elen ♡