Jsi moje melodie ✅

18

„Tos neudělal!" vyjekl Jonathan.

„Ale udělal," dusil jsem se smíchy, stejně jako on.
Zabouchl jsem za námi dveře. Už se pomalu stmívalo, když jsme se vrátili domů.

Z obýváku vykoukla máma. „Kde jste byli, kluci?"
Chvíli jsme oba polykali smích, než jsme byli schopni odpovědět. Řekli jsme jí o Jackovi - dostal jsem další pohlavek za to, že jsem negativní - o procházce lesem a o tom, že jsme nedopatřením došly až o tři vesnice dál.

„To je pěkné," uznala. „Sháněla se tu po vás Amelia."

Podíval jsem se na Jonathana, který byl rázem bledý jako stěna.
„Co - Co jste jí řekla?" zakoktal.

„Že jste se hned ráno vypařili a vůbec nic o vás nevím," vytkla nám. Omluvně jsme oba pokrčili rameny.

„Ponaučení pro příště, ne?" podotkl jsem a sebral z linky mísu lasagní. Jon mě poslušně následoval do příborníku, popadl příbory a doprovázeni máminým rádoby vyčítavým pohledem jsme se odebrali do pokoje.

   

„Že ony jsou v těch lasagních sušenky? Je to výborný!" zamumlal Jonathan s plnou pusou.

Zasmál jsem se. „Nepochybně."

Jonathan rychle přežvýkal velké sousto a pokynul ke mně hlavou. „Doufám, že ti dnes nevadily ty moje pofidérní otázky?"

„Už jsem si zvykl," ušklíbl jsem se.

Zamračil se na mě. „Myslím to vážně."

Zavrtěl jsem hlavou. „Nevadily. Spíš udivily."
Jonathan na mě koukal a čekal, než budu pokračovat. Povzdechl jsem si.

„Jen přemýšlím, proč ses na to všechno ptal?"
Jonathan rychle sklopil oči.
Zamyšleně jsem se zamračil. Nevěděl jsem, jak si to správně vyložit. Napadaly mě určité věci, ale... Ale to mi přišlo více než nepravděpodobné. Že by Jonathan.. Ne, to je blbost, okřikl jsem se v duchu.

„Jone -"
V tu chvíli sebou Jonathan cukl mým směrem, ale zarazil se, když se otevřeli dveře.
Dovnitř vběhla Alex.

„Jone!" popadla ho za ruku a táhla ven z postele. „Slíbil jsi mi, že si prohlédneš moje auta!"
Než mohl něco namítnout, už ho vlekla ven z pokoje. Stihl se jen otočil a bolestně se mi podívat do očí.
Dveře se zabouchly a já na ně zůstal jen tupě zírat.
Praštil jsem hlavou zezadu do zdi.

„Do háje!" sykl jsem.

   

Bylo už skoro jedenáct večer, když jsem zaslechl tiché kroky po schodech. Po chvíli do kuchyně vešel Jonathan.

„Teprve před chvílí usnula," zasmál se a nervózně si mnul ruce stejně, jako tehdy, když se vrátil z koupelny s Amelií. „Nebyl jsem ji schopný umlčet."

„To je celá ona," zasmál jsem se tiše. „Obvzlášť, když jde o auta."

„To jo," jeho úsměv se po chvíli ticha změnil v jakýsi bolestný úšklebek.
Točil jsem v prstech propiskou, jen abych je zaměstnal, a usilovně, avšak bez výsledku, přemýšlel, co říct.
Každý z nás se párkrát zhluboka nadechl, jako by chtěl začít větu, ale nikdo nic neřekl.

Nakonec jsem to nevydržel a propiska do ticha hlasitě praštila o stůl, když jsem ji upustil. Dlaněmi jsem si promnul obličej. „Z toho ticha brzo zešedivím."

„To ne, těch kudrn by byla škoda."

Zasmál jsem se. „Že mě tahle odpověď vůbec nepřekvapuje. "

„Asi už mě dobře znáš," podotkl. Po chvíli pokračoval. „Volala mi máma. Prý se vrací už v úterý večer."

„Jakto? Měli se vracet až v pátek," divil jsem se.

„Odpadla jim prý nějaká schůzka nebo co."

„Takže v úterý po škole už asi půjdeš rovnou domů, co?" zeptal jsem se se sklopenou hlavou.

„Jasně," odsekl uštěpačně. „Sednu si na jednu ze čtyř zídek mého budoucího pokoje a budu tam na mrazu dřepět až do noci, než se vrátí."

„Bezva," usmál jsem se ironicky. „Ale kdy sis to rozmyslel, máma bude dělat na večeři špagety."

Zasněně přivřel oči. „Hmm. To je ovšem výzva."
Nad jeho odpovědí jsem se jenom zasmál, načež opět nastalo ono trapné ticho, jenž naplňovalo místnost dusným nedýchatelným vzduchem.
Jonathan se najednou prudce zvedl ze židle.

„Už si půjdu lehnout," oznámil a ukázal směrem k obýváku. Bezeslov jsem přikývl.
On tam ještě chvíli stál s čekal, ale když jsem mu nic jiného neřekl, prostě odešel.
A já zůstal sedět v potemnělé kuchyni sám. Opět.

.//Doufám, že mě nikdo nebude tlouct lopatou nebo zhazovat na jednorožce jako Amelii za takové zkažení #jommy scénky, a to rovnou dvakrát :D Ale já prostě musela, znáte to ;)
Co si myslíte, že chtěl Jonathan doopravdy udělat? 😎

Elen❤