Jsi moje melodie ✅

35

Když jsem se ráno probudil, málem jsem spadl z postele. Jon byl ve veškeré své kráse roztažený přes celou postel a já se jen tak tak udržel na kraji propasti.
Bylo teprve pět hodin a z pod vyhřáté peřiny se mi vůbec nechtělo. To byla jedna z mnoha skvělých výhod vztahu s Jonathanem - byl jako váš malý osobní teplomet.
Ať už jsem chtěl nebo ne, musel jsem opatrně vstát, abych Jona nevzbudil, a zamířil jsem do koupelny. Jen co jsem za sebou však zavřel dveře pokoje, otevřely se ty od ložnice.

,,Ahoj, mami!" Znělo to víc vyděšeně, než jsem chtěl.

,,Dobré ráno," řekla, na což si zívla. Pustil jsem jí před sebe do koupelny. Než pak zašla zpátky do ložnice, mnouc si oči se ještě otočila a zavolala na mě. ,,Doufám, že Jonny zůstane alespoň na snídani."
Vykulil jsem oči, ale to už ona byla dávno pryč.
Když jsem se vrátil do pokoje, Jon se stihl úspěšně roztáhnout i přes ten maličký kousek, na kterém jsem předtím ležel já.

,,No počkej," sykl jsem si pro sebe a vyšel k posteli. Opatrně jsem v šeru nahmatával Jonovi nohy, abych mu na ně nestoupl, a postupně jsem si nad něj klekl na všechny čtyři. Když jsem si byl jistý, že pořád spí, povolil jsem ruce a nohy, čímž jsem na Jona dopadl vší silou.
Ozval se tlumený bolestný sten a chvíle rozespalého mumlání, než si uvědomil, co se děje.

,,Tommy?" Ozvalo se tlumeně z polštáře. ,,Co to děláš?"

Zavrtěl jsem se. ,,Jon mi zalehl celou postel, já jsem ti zalehl celého Jona."

Začal jsem se třást, když se Jonathan začal smát. ,,A mohl by se Jon alespoň otočit? Pak v tom klíďo píďo můžeš pokračovat."

Rádoby neochotně jsem se nadzvedl na ruce a nechal Jona, ať se převalí na záda. Hned potom se zářivě usmál. Vlasy měl divočejší než obvykle a oči ještě přivřené od spánku, ale úsměv měl pořád stejný. Dal jsem mu rychlou pusu na špičku nosu a znovu ho zalehl, tentokrát opatrněji.

,,Máma o tobě ví," řekl jsem, načež sebou Jon trhnul.

,,Cože?" Vyjekl. ,,Jakto?"

Pokrčil jsem rameny. ,,Asi večer slyšela, jak ses smál."

,,Já že se smál?" Nadzvedl hlavu. ,,To tys tady měl nějaký strašně vtipný narážky s našima zdma."

Začal jsem se smát. ,,Oplácel jsem ti ten tvůj ženskej element."

,,S tím jsem měl pravdu," bránil se. ,,Vypadal jsi v té zástěře jako hospodyňka."

Teď jsem nadzvedl hlavu já a zamračil se na něj co nejvíc to šlo. ,,Tak za tohle nedostaneš sušenky."

Místo vzpoury se Jon zasmál a za chvíli jsem cítil, jak mi jeho teplé ruce vjely kousek pod lem kalhot. ,,Aby sis to ještě nerozmyslel."

S uraženě naštuplenými rty jsem zavrtěl hlavou, ale dlouho jsem to nevydržel a usmál se. To byl pro Jonathana signál a rukama si mě přitáhl do polibku. Začínalo to nabírat na obrátkách a bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby nezačal Jonovi hrát mobil.

,,Ale notak," protáhl jsem šeptem a svalil se na postel, zatímco se Jon natahoval po bundě.

Hned jak telefon vytáhl, věnoval mi opravdu vyděšený pohled. ,,To je máma."
Honem jsem se přisunul blíž a Jon dal telefon tak, abychom volajícího slyšeli oba. Přijal hovor a co nejmilejším hlasem promluvil. ,,Ahoj, maminko."

,,Má vůbec cenu se ptát, kde jsi?" Ozvalo se rezignovaně.

,,Um.. Šel jsem běhat." Zalhal Jonathan.