Jsi moje melodie ✅

o8

Když jsem vyšel z poza zatáčky, málem jsem vrazil do protijdoucího Jonathana.

„Ale notak!" rozhodil pažemi. „Chtěl jsem si u vás zazvonit na dveře."

Zasmál jsem se. „Co tady děláš? Ty přece nechodíš takhle brzo."

„Vždyť jsem to říkal, asi jsem se zamiloval," řekl. Když viděl moje vytřeštěné oči, dokončil větu. „Ten váš zvonek u dveří je prostě božskej."
Pomyslně jsem si oddechl.

„Tak jestli chceš, můžeme se ještě vrátit, párkrát otevřeš a zavřeš dveře a půjdeme," ukázal jsem s úsměvem za sebe.

„Ne, to je dobrý," máchnul rukou a vydal se přes silnici směrem ke škole. „Jestli nemáš nic v plánu, můžu se stavit odpoledne."

Neubránil jsem se smíchu. „A jdeš za mnou, nebo za sušenkami?"

Jonathan na mě chvíli zíral, než cukl pohledem bokem. „Za tebou, samozřejmě."

„Jasně," ušklíbl jsem se. „Ale projekt už máme přece hotový."

„No a? Mě už se nezbavíš. Víš, jak se tomu říká?"

„Přísavka?"

„Ne, kamarádství," mrknul na mě.

Klidným krokem jsme se dostali do školy až k našim skříňkám. Musel jsem uznat, že Jonathan byl fajn. Přestože jsem si od něj chtěl držet odstup, jsem rád, že jsme se nakonec spřátelili, protože byl ten typ člověka, který vás dokázal rozesmát v každé situaci a cítili jste se s ním v bezpečí, v harmonii.

„Takže," začal jsem mimořádně rozhovor já. „Odkud ses sem přestěhoval?"
Už už se nadechoval k odpovědi, když za mnou najednou někdo radostně zaječel, kolem krku se mi obmotaly ruce a přistála pusa na tváři.

„Ahoj, Tome!" řekla zvesela pihatá dívka. „Nenapíšeš, nezavoláš... Člověk musí přejet přes půl Států, aby tě mohl obejmout."

Zasmál jsem se. „Taky tě rád vidím, Am."

Jonathan si odkašlal. „Dostanu taky pusu, když se hezky usměju?"
Když se na něj nově příchozí chvíli s pobaveným úsměvem a přimhouřenýma očima koukala, zvedl směrem k ní ruku. „Jsem Jonathan."

Trochu váhavě mu ji stiskla. „Amelia."
Jonathan po mě těkl pohledem.

„Moje sestřenka," objasnil jsem mu.

„Skoro jako sestra," mrkla na něj, až se jí dva zrzavé copánky u hlavy rozhoupaly. „A ty..."
Skočila očima z Jonathana na mě. Poznával jsem ten pohled.

„Ne," zasmál jsem se. „On je jen přísavka."

„Jen přísavka?" vyjekl dotčeně Jonathan. „Jen přísavka?! Nebýt mě, dělal bys projekt na nějaký pralesy a dvojku bys určitě nedostal."

„Že von ochutnal sušenky tvojí mámy?"

„Jo," ušklíbl jsem se.
Amelia najednou přiskočila k Jonathanovi a položila mu ruku na rameno.

„Ale tak, Tome," naklonila hlavu na stranu. „Měj smilování. Sušenkám tvý mámy nikdo neodolá!"

„Souhlasím s tvou hezkou sestřenkou," přikývl horlivě Jonathan.

Přimhouřil jsem na ně oči. „Znáte se dvě minuty a už jste se proti mě spikli."

„Asi jsme si souzeni," pokrčila Amelia rameny a objala kolem nich Jonathana. Ten ji chytil kolem pasu, protože výš ze židle nedosáhl, a společně se na mě usmáli.

„To si snad dělají srandu," nevěřícně jsem zavrtěl hlavou.

Amelia se kolem mě protáhla ven z lavice. „Vyřiď doma, že se chcou naši dneska stavit na večeři. Ahoj," objala mě. Pak se otočila na mého kamaráda a s úsměvem zamávala. „Měj se pěkně, Jonny."
Se zazvoněním se ztratila ze třídy a mezi námi nastalo ticho, jenž doprovázel Jonathanův zasněný spokojený výraz.


.//Jakou myslíte, že bude Amelia hrát roli? :)
ElenWh❤