Jsi moje melodie ✅

15

Domem vládlo ticho. Seděli jsme s Jonathanem naproti sobě a každý se věnovali něčemu svému. Jonathan psal něco na mobilu a já jsem se snažil kreslit do bloku, ale zatím ty zběsilé tvary a čáry neměly žádnou podobu a už vůbec nevypadaly jako obraz.

Cítil jsem na sobě Jonathanův pohled. Zvedl jsem k němu oči a když necukl pryč, tázavě jsem nakrčil čelo.
„Co je?"

„To takhle trávíš každej večer?" zeptal se.

„Většinou ne," pokrčil jsem rameny. „Jen večery o víkendech."

Jonathan bolestně zavyl. „Ty jsi zatracenec všech zatracenců, Tommy."

„Mě to tak vyhovuje," znovu jsem pokrčil rameny.

Jonathan se na mě chvíli díval tak děsivým pohledem, že jsem čekal, kdy vyskočí a začne mě škrtit. Pak si ale jen povzdechl. „Jsi jak důchodci."

„Tak co bys chtěl dělat?" zeptal jsem se a odložil blok.

„Máš ty vůbec nějaké koníčky?" odpověděl otázkou.
Ztěžka jsem polkl. Neměl jsem v úmyslu mu říct, že píšu písně. Určitě by si chtěl nějakou přečíst a to by nedopadlo dobře.

„Noo..." protáhl jsem a pokrčil rameny. „Jasně že jo."

„A obsahuje některý z nich nutnost vstát z postele a jít ven?" podotkl Jonathan s notnou dávku sarkasmu v hlase.

„Abys věděl, tak jo," odpověděl jsem hrdě. „Rád chodím do knihovny."

Z protějšího křesla se ozvalo další bolestné zaúpění. „Bože, je ti sedmnáct! Nemůžeš mrhat svým životem v knihovně!"

„To je podle tebe mrhání životem?" nadzvedl jsem obočí s úsměvem.

„Ano!" řekl rozzlobeně. Zůstal na mě upřeně hledět, rozhořčení z něj sálalo na několik metrů.
Křečovitě jsem semknul rty, aby nebylo tolik vidět, jak mě jeho výraz nutí k úsměvu.
Když si toho všiml, rozhodil rukama a opřel se zpátky do křesla. Po chvíli se začal smát. Tehdy už jsem to nevydržel a vybuchl taky.

„Ty jsi vážně něco extra, Tommy Andersone," zavzlykal smíchy Jonathan.

„Beru to jako poklonu," mrkl jsem na něj a začal si utírat slzy z očí. Miloval jsem tyhle chvíle.

Několik minut na to vtrhla do dveří máma. V obličeji měla rozjařený výraz.

„Ahoj, kluci!" zvolala vesele. „Nezlobili jste?"

Jonathan se na mě pobaveně podíval.

„Ne, mami," usmál jsem se.

„Tak fajn. Alex už spí? Dobře," nečekala na odpověď. „Tak se hezky bavte. A žádný rošťárny!"
Se zpěvem se vydala po schodech nahoru.
Jonathan počkal, až se ozve klapnutí dveří, než ke mně tázavě pohodil hlavou.

„Takhle to dopadá pokaždé, když jde někam s tetou," úšklíbl jsem se. „Není opilá, jen dobře naladěná. Mamka nikdy nevypije víc, jak tři skleničky vína."

Jonathan chápavě přikývl hlavou. „Je fajn, že se i ve svém věku dokáže bavit."
Přimhouřil jsem oči nad ironií, se kterou tuhle větu pronesl.

„Chceš mi tím říct, že mám jít teď v noci někam ven, do nějakého baru, párkrát porušit zákon a pak že už si budu konečně užívat?"

„Ano!" zvolal se stejnou vervou, jako předtím.

„To mi nepřijde jako dobrý způsob strávení života," poznamenal jsem.

„Ale kdo tu mluví o životě? Mluvím jen o mladí," protočil oči.

„Asi máme každý jiné představy o vytouženém životě," poznamenal jsem.

„No, v některých věcech určitě," úšklíbl se. Bylo mi jasné, co myslí. Zvedl se z křesla a chtěl odejít, ale ještě se zarazil. „Asi."

Dech se mi zasekl v plicích. Cože to řekl?
Nedokázal jsem se pohnout. Jen jsem bezvládně seděl v křesle a díval se na odcházejícího Jonathana.
Chtěl jsem se pohnout, otevřít oči, praštit se, cokoliv, jen abych věděl, jestli to není sen.
Vážně řekl asi? Jak to myslel? Ještě dopoledne se muchloval s Amelií a teď...
V uších mi duněl zběsilý tlukot mého vlastního srdce.
Ať jsem chtěl nebo ne, nadšeně jsem se usmál. Opravdu upřímně, široce usmál od ucha k uchu.

Svět jako by se najednou obrátil vzhůru nohama.

Vochochochouu! Jommy, Jommy, Jommy, Jommy, Jommy!!! Hih 😇

Vážení a milí čtenáři, dnešní den a tento díl jsou v několika ohledech naprosto unikátní! :D

V první řadě tu mám jedno speciální věnování pro mou drahou, úžasnou a skvělou Liv, která má dneska narozeniny a tento díl jsem si pro ni šetřila, protože jsem moc ráda, že ji mám, jelikož ona je ten typ čtenáře, kterého by chtěl mít každý spisovatel a mně je ctí, že se vyskytuje zrovna tady u mě ❤❤ (pozdravuj ceduli) (postřehla jsi G'n'R písničku?)

A za druhé je to asi den, co tahle knížka překonala úžasných 1K view, což mě naprosto nadchlo! Probůh, jsou to cca 2 měsíce od první kapitoly a už tolik přečtení? No já valím voči na drát! :D Děkuju vám strašně strašně strašně moc!!! ❤❤❤

A do třetice jen trocha statistiky - už je tu (pro mě) neuvěřitelných 38 čtenářů O.o Nemám tušení, jak budu zvládat dát každému věnování nějaké kapitoly XD Ale to se nějak zvládne ;) Děkuju ještě jednou, jste vážně úžasní ❤

Přeji vám krásný start do nového školního roku ;)

ElenWh❤