Jsi moje melodie ✅

28

,,To je super," plácl se Jonathan do čela. ,,To tě nic jiného nenapadlo?!"

,,A co jsem tak asi měl říct?! Byl jsem strašně nervózní!" Máchl jsem rukou ve vzduchu, zatímco tu druhou držel Jon.

,,Cokoliv!" Vykřikl.
Na to už jsem neměl co říct. Měl pravdu. Byl jsem tak nervózní, když řekl, že to jeho rodiče vědí, že jsem nebyl schopný racionálně uvažovat. To je super bylo jediné, co mě napadlo. Nemohl jsem říct něco jako Ano, já jsem taky moc šťastný, nebo Jsem rád, že to takhle vnímáte. Ale ne, já řekl To je super, jako by mi na tom vůbec nezáleželo.

,,Vysvětlil jsem pak rodičům, že jsi docela nervák a že jsi byl nesvůj, protože jsi nevěděl, co na to řeknou. Ale i tak!" Taky rozčíleně máchl volnou rukou.

,,Taky jsi mě na to mohl předem připravit," poznamenal jsem.

Jon se ušklíbl. ,,Nechtěl jsem, abys byl nervózní."

Zasmál jsem se. ,,Tak to se ti určitě povedlo! Skvělý úsudek, Jone."

,,Děkuji ti," odpověděl polichoceně.
Došli jsme na křižovatku a Jon se opět vydal směrem k našemu domu. Zastavil jsem se, až to s Jonem cuklo.

,,Jone, zase jdeš špatně."

,,Nejdu," oznámil zmateně. Ukázal palcem za sebe. ,,Chci tě doprovodit domů."

Usmál jsem se. ,,To přece nemusíš."

Jon udělal dva houpavé kroky ke mně, pustil mou ruku a chytil mě kolem pasu. ,,Ale můžu, ne?"

Zasmál jsem se a hodil mu ruku kolem ramen. ,,Nebudu protestovat."
Společně jsme došli až k našim dveřím. Chvíli jsme jen tiše stáli naproti sobě, než se Jon postavil na špičky a dal mi rychlou pusu.

,,Co chceš dělat o víkendu? Nějaké plány?" Zeptal se.

,,Hm..." zamyšleně jsem se podíval na oblohu. Šedé mraky zakrývaly slunce už několik dní v kuse a začínala být zima. ,,Dneska se vrátí Alex, tak asi budu s ní. Jinak žádné plány nemám. Ty?"

,,Hm..." udělal stejný zamyšlený zvuk a také se podíval vzhůru. ,,Říkal jsem si, že se zeptám svého kluka, jestli nemá o víkendu čas, že bychom třeba spolu něco podnikli?"

,,A co bys tak chtěl podniknout?" Usmál jsem se a přitáhl si ho blíž.

,,To nevím," usmál se a položil ruce na mou hruď. ,,Můžeme třeba zajít do kina. Nebo na procházku. Nebo se třeba jen tak válet u něj doma a koukat na film."

,,To zní vážně dobře," pokýval jsem hlavou. ,,Myslím, že tvému klukovi bude jedno, co budete dělat. Hlavně, že budete spolu."

,,Tak já mu třeba zítra ráno zavolám a domluvíme se," s těmi slovy se ke mně přitiskl. Skousl jsem si ret a přikývl, zatímco jsem se k němu sklonil. V okamžik, kdy se moje rty otřely o jeho, se však za námi ozvala rána, jak někdo zabouchl dveře od auta. Oba dva jsme sebou cukli. Honem jsem se otočil k silnici. Přísahám bohu, že v ten okamžik se mi zastavilo srdce.

,,Jone!" Zavolala Alex a rozběhla se. Jon byl připraven a klekl si, aby ji chytil do náruče.

,,Nazdar, prcku," zasmál se, když mu má sestra padla kolem krku.

,,Ty jdeš k nám?" Zeptala se s nadějí v očích.

,,Dneska ne, šel jsem jen doprovodit Tommyho. Ale zítra možná přijdu, jo?"

Alex se zaradovala, protáhla se kolem nás ke dveřím a běžela do domu.
Jon se znovu postavil a oba dva jsme upřeli pohled na muže, co přicházel od auta přímo k nám.