Jsi moje melodie ✅

33

Jonathan

Bylo brzo ráno, když mnou máma zatřásla, abych se vzbudil. Sama vypadala ještě rozespale.

,,Co je?" Zamumlal jsem.

Máma si povzdechla. ,,Měl bys Andersonovým říct, že by měli chodit v normální denní hodiny."

,,Alex je zase tady?" Strach mě probral.

,,Ne," řekla máma. Ulevilo se mi. ,,Je tu Thomas."

Znovu jsem vyjeveně zvedl hlavu z polštáře. Podíval jsem se na budík. Bylo sotva půl sedmé ráno.
S povzdechnutím jsem vstal, oblékl si budnu a vyběhl ven.
Tommy roztěkaně koukal kolem sebe a cuknul sebou, když se za mnou zaklaply dveře.

,,Ahoj!" Řekl rychle.

,,Čau," promnul jsem si oči. ,,Ty máš jediný štěstí, že jsem tě sotva zachránil. Ale až mě příště vzbudíš v neděli ještě před polednem, věř nebo ne, ublížím ti."

Tom vypadal, jako by mě ani neposlouchal. ,,Půjdeme se projít?"

Zmateně jsem na něj koukal. Rozhlédl jsem se kolem. ,,Ještě je tma."

,,Už dlouho nebude."

,,Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se.

,,Jo," vyhrkl. ,,Jen jsem moc nespal. A taky jsem měl víc kávy než obvykle."

,,A proč přesně se chceš projít?" Měl jsem pocit, jako bych jednal s někým z ústavu pro psychicky nemocné. Nebo s nadrogovanou veverkou.

,,Jen tak. To nemůžeme?" Naklonil hlavu na stranu.

,,Em.. Jo?" Zaváhal jsem. ,,Ale proč tak brzo ráno?"

,,Už jsem nemohl vydržet to čekání," pokrčil rameny.

,,Tak jo," povzdechl jsem si. ,,Dáš mi deset minut? Pojď dovnitř."

,,Asi radši počkám venku," řekl.

Zmateně jsem na něj koukal. ,,Nejsi ty bratr své sestry?" S těmi slovy jsem se otočil a zašel do karavanu.
Rodiče na mě tázavě koukali. Jen jsem máchl rukou na znamení, ať se radši neptají, a šel se převléct.

Když se pořádně rozednělo, byli jsme už pěkný kus za městem. Šli jsme stejnou cestou jako tehdy, když jsme byli za školou. Jen teď už nebylo slyšet ptáky a listí ze stromů už dávno opadalo. Zima už se blížila.

,,Tak?" Řekl jsem. Tommy totiž za celou dobu skoro nepromluvil. Vlastně ani já. Jen jsme v tichosti šli jeden vedle druhého, ruce zabořené v kapsách a ranní mráz nás štípal do tváří, až z toho byly ty Tomovi celé nezvykle červené a pro jednou jeho obličej nevypadal jako čerství sníh, který za chvíli pokryje krajinu, kterou jsme procházeli. ,,Proč jsi chtěl jít ven?"

,,Já nevím," pokrčil rameny. Už naštěstí nepůsobil jako veverka ani blázen. ,,Asi jsem se chtěl jen ujistit."

,,Ujistit se v čem?" Zeptal jsem se.

Tommy se ke mně otočil. ,,Jestli je všechno v pohodě."

,,Myslíš, jestli jsme my dva v pohodě," konstatoval jsem. Tommyho mlčení mi bylo odpovědí. Povzdechl jsem si a doběhl ho. ,,Hele. To, co jsi řekl, mě možná zamrzelo, ale je mi jasné, žes to nemyslel vážně. Že to šlo z nějaké temné hloubky tvé mysli. A kdybych si myslel, že jsi to chtěl říct, nikdy bych tě nehledal, Tome."

Chvíli na mě v tichosti koukal, než obrátil oči zase dopředu. Ticho mezi námi vyplňovalo jen křupání listí pod našima nohama, než se k němu připojil Tomův hlas. ,,Já vlastně ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Prostě.. Asi si měl pravdu. Hodně se toho stalo a to s mým otcem.. Nejspíš to byl poslední dílek domina, kvůli kterému všechno spadlo. A když mi pak Alex řekla, že od doby, co se spolu známe, jsem se změnil, vylekal jsem se."