Jsi moje melodie ✅

o9

Domem se rozezněl zvonek. Máma mi němým pohledem naznačila, že mám jít otevřít. Odložil jsem mísu a běžel ke dveřím, za jejichž mléčným sklem jsem viděl siluetu. Musel jsem se ke klice naklonit a otevřít jí loktem, jelikož prsty jsem měl olepené těstem. Onoho návštěvníka jsem viděl tedy asi až po půl minutě, kdy se mi podařilo dveře otevřít.

„Ahoj," řekl s mírným úsměvem Jonathan a zamyšleně se podíval na moje dlaně, co jsem držel ve vzduchu, aby z nich neopadávalo těsto. „To je těsto na sušenky?"
Než počkal na odpověď, odloupl kousek těsta z mého ukazováčku a snědl ho. Když procházel kolem mě do chodby, slyšel jsem ho zamumlat něco, jako že je to moc dobré i syrové.

„Přišel jsem jen říct, že teda zvonění na dveře asi přesuneme na jindy, ať tu dnes nepřekážím," oznámil a ukradl další kousek těsta, z mého prstu, což mě krajně vyvádělo z míry. Čistě platonicky, samozřejmě.

„Promiň, nevěděl jsem, že už přijeli."

„To je v pohodě," máchnul rukou a osvobodil od těsta i můj prsteníček.

Cukl jsem dlaněmi dál od něj. „Nech toho. Bude ti špatně."

Jonathan na mě chvíli vyjeveně koukal, než se uchechtl. „Ty seš jak moje máma."

„Kdo tu mluví o mámách?" vešla do předsíně ta moje.

„Dobrý den!" řekl radostně, ostatně jako vždy, Jonathan a objal ji.

„Ráda tě zase vidím. Zůstaneš na večeři?"

Jonathan těkl pohledem na mě a pak zpátky na ni. „Ale ne, nechci kazit rodinný kruh."

„Ale prosimtě, vždyť ty už jsi skoro jako rodina."

„Mami," protočil jsem očima. Jonathan se jen nesměle usmál.

„No každopádně, večeře je v sedm. Přijď, budeš vítán," pohladila ho po rameni, načež Jonathan tedy souhlasil a máma odcupitala zpátky do kuchyně, kde už jsme připravovali večeři pro celou rodinu. A Jonathana.

„Promiň," povzdechl jsem si čelo. „Jsou věci, které s ní asi budu muset probrat."

„To je dobrý," řekl, ale v jeho očích jsem viděl rozpaky. „Vím, jak to asi vypadá, když jsme pořád spolu."

„Mrzí mě to," řekl jsem tiše. Jonathan se na mě upřeně zadíval a pak se široce, upřímně usmál.

„To je dobrý, kámo," opřel se o mě ramenem a poplácal po zádech tak, jak to vždycky dělají ve filmech. „Kdyby byli všichni kluci jako ty, taky už bych byl dávno gay, takže ti nemám co vyčítat."
Během posledních slov došel ke dveřím a při jejich otevření se s úsměvem podíval na zvonek nad nimi.

„Uvidíme se večer," řekl a dveře se za ním se zazvoněním zavřeli.
Chvíli jsem se snažil přemýšlet nad jeho slovy, ale jejich význam mi pořád nedocházel, takže jsem se radši rázným krokem rozešel do kuchyně.

„Mami! Můžeš mi přestat dohazovat každého kluka na potkání?!"

.//Chtěla jsem původně napsat i večeři, ale říkala jsem si, že vás nechám přemýšlet nad Jonathanovými slovy :) Komu došel jejich význam?
ElenWh❤