Léčba láskou

50 - Holčičí závody

Jelikož se z toho Mia dostávala velmi pomalu, nemohli jsme si na dobrou noc pustit žádný horor, střílečky a podobné filmy.

,,Za to můžete vy!" Osočovala mě a Chrise stále dokola. (Teda spíš mě, ale já táhla Chrise s sebou.) ,,Jste cvoci! Já to věděla hned od prvního pohledu! Navíc když se ještě spojíte!"

Odhlasovali jsme si nakonec romantickou komedii Pod jednou střechou.
Je to o dvou lidech, co se nesnášejí. Mají však něco společného, a to kamarády. Ti mají malou dceru, ale při autonehodě oba umírají. Jako náhradní rodiče si zvolili před svou smrtí právě tyto dvě osoby. Chtěli je totiž dát dohromady už předtím.
Od té chvíle bydlí spolu pod jednou střechou a snaží se přežít. Jejich hlavním cílem je, aby měla malá Sophie krásné dětství i bez svých biologických rodičů.

Jak to dopadne? Dají se dohromady?

Zanedlouho už se před našima očima zjevily titulky a všichni se vydali ke svým batohům a následně k toaletám či sprchám u tělocvičny. Tady jsme se s Chrisem museli odloučit. Dala jsem se však do řeči s Britt, s kterou jsem si začala rozumět už u těch zombie. Je to fakt skvělá holka, nechápu, proč jsme se nebavily už dřív. Jsme si tak podobné...

Spolu jsme došly do sprch, kde jsme se nečekaně osprchovaly. Pak jsme si zašly na WC a ještě vyčistit zuby. Zapomněla jsem na odlíčení (samozřejmě před sprchami).

Všechno mě to tak zmohlo, že jsem se sotva došourala do třídy. S radostí jsem zjistila, že Britt bude spát blízko mě. Vedle ní samozřejmě Charlie.

Odnesla jsem si své osobní věci do vedlejší třídy, kde strávím noc. Teď je přede mnou si na své místo dotáhnout karimatku a připravit všechno tak, aby se mi spalo pohodlně a nebyla ráno moc rozlámaná.

No nic, jdeme na to. Položila jsem si tedy věci ke stěně, později je přenesu. U učitelského stolu, který byl přimáčklý ke zdi, se nacházely karimatky. Byla jich tam ještě spousta.
Všechny byly stejné barvy i velikosti, takže jsem na výběr moc neměla. Spíš vůbec. Popadla jsem tedy jednu tu tmavě modrou věc a zatáhla za to.
,,Uff!" Vyšlo ze mě. Je to docela fuška. Sice želvím tempem, ale přeci jen jsem pokračovala k místu, kde mám spát. K mé smůle to bylo na druhé straně místnosti.

V tom jsem zaslechla mírné uchechtnutí. ,,Ahoj, ehm..nechceš pomoct?"
S úsměvem jsem se na tu osobu otočila. ,,To je dobrý, zvládnu to. Jsi zlatá, Brittany."

Nějak jsem to tam dotáhla a ještě k tomu vyhrála. Vsadily jsme se totiž, kdo to tam dostane dřív.
Ani nevím, kde je Chris. Až teď jsem si na něj vzpomněla. V tu chvíli se do třídy přiřítil s úsměvem od ucha k uchu. ,,Čau, kočky."

,,No ahoj, kde vězíš? A co je ti k smíchu?" Zeptala jsem se nechápavě a pohodila jsem hlavou na stranu. K tomu jsem nadzvedla obočí a bylo to dokonalé.

,,Noo, to víš. Tak trochu jsem vás špehoval, jak tady závodíte s těma karimatkama," uculil se a šel si pro tu svou. Všichni jsme se sborově zasmáli.

,,Tak! A mám hotovo!" Oddychla jsem si, když jsem si na svou karimatku položila polštářek, malého plyšáčka a rozložila károvanou deku. Myslela jsem si, že budu jediný blázen s plyšákem, ale Britt měla taky, takže budeme kdyžtak dvě. Já měla hnědou veveřičku s bílým proužkem, ona bílé koťátko s růžovým obojkem.

,,Jste jak malé," okomentoval to Chris a Charlie přikývl.
,,A právě to na nás zbožňujete," připomněla jim Britt a já se tomu musela zasmát. ,,Přesně!"

Jen aby bylo jasno, vedle mě leží Chris a Charlie (jaká náhoda). A vedle Charlieho Brittany. Lepší to ani být nemohlo.
.
.
.
.
.
A kulatá padesátá kapitolka je na světě! Já myslela, že tohle už bude konec, ale ještě pár kapitolek vyjde. Odhaduji tak dvě. Chtěla bych aspoň 55, tak uvidíme. Třeba něco vymyslím.
A co říkáte na tento díl? Tak trochu o ničem. Možná vás zklamu, ale moc akce už asi nebude. ^•^

Tak děkuji. Moc si vážím těch, co se dostali až sem. Nikdy bych nevěřila, že se sem někdo dočte.💖
Díky i za votes a případné komenty. Mám vás ráda, lidi! 😉