Léčba láskou

3 - Táta

Každý den v nemocnici jsem měla přibližně deset hodin sama pro sebe. Zbývajících čtrnáct jsem prospala nebo "projezdila" po doktorech. Takže jsem se tady často nudila. Většinou jsem jen tak odpočívala a trávila čas na mém mobilu, s kterým jsem se už za tu dobu tak spřátelila, že se z nás stali nejlepší přátelé. Občas jsem si i pustila televizi, ale to se stávalo spíš výjimkou. A když už jsem chytla do ruky ovladač, tak jsem si většinou pouštěla písničky, ne filmy.

Že jsem se ještě nezmínila o svém tátovi? To asi proto, že má opravdu hodně práce. Podniká, a když jsem doma vstávala, byl už v práci. No, a když jsem šla spát, tak to teprve přišel domů. Je to zničující a kvůli tomu s ním nemám vytvořený moc dobrý vztah. Vždyť se skoro nevídáme...
Ale musím uznat, že každou druhou sobotu a každou neděli je doma.
Za odměnu každý rok, o letních prázdninách, jezdíme na dvě týdenní dovolené. Většinou na jednu v České republice a ta druhá se odehrává v zahraničí. Tak můžeme prozkoumat památky u nás i za hranicemi. Naše rodina si stojí za tím, že celá dovolená proležená na pláži není dovolená.

Proto mě opravdu hodně překvapilo, když za mnou hned po první noci přišel na návštěvu. A to byla středa!

,,Ahoj princezno, jak se máš? Už je ti líp?" Slyšela jsem jeho hlas už ode dveří.
,,Ano, je to lepší než včera," a pokusila jsem se o "úsměv". ,,A nemáš být teď v práci?"
,,Tak měl bych, ale ty jsi přece důležitější než má práce." Tahle slova bych od něj NIKDY nečekala. ,,Půjdu tam později," a snažil se mě rozveselit svým nepodařeným úsměvem. Svá ústa vytvaroval do pokřivého úsměvu. Bylo vidět, že ho to trápí. Že ho trápí, že není v práci. Ale přišel, a to je to hlavní.

,,Klidně už můžeš jít," po chvilce jsem větu doplnila. ,,Do práce. Určitě tam budeš mít zmatek, když tam dlouho nebudeš." Ta slova mě bolela, ale nedalo mi to a vyslovila jsem to.
Táta na mě děkovně pohlédl, políbil mě na čelo a rozloučil se. ,,Mám tě rád. Jsi statečná holka." Byl rád, že to chápu. Ale ve skutečnosti jsem to chápala jen polovičně. Chápu, že chce uživit rodinu a rozjíždět svůj byznys ve velkém, ale máma taky chodí do práce. Kdyby tam nebyl tak často a nepracoval tak usilovně, tak bychom to zcela jistě zvládli. Ani by mi nevadilo, kdyby se vzdal svého podnikání, ale to by neudělal. Je to jeho život. Samozřejmě, že bych si chvilku musela zvykat, že máme méně peněz, ale určitě by to stálo za to.
Láska je mnohem důležitější než peníze. A právě teď potřebuju více lásky a podpory než kdy dřív.
.
.
.
.
.
Tak a je tady další pokračování.
Prosím, pište mi vaše názory i dotazy. Budu ráda.
Velké díky za přečtení 💗