Léčba láskou

15 - Růžové brýle

Najednou se mnou Chris zatočil a já se opět dívala do jeho tajuplných očí.
Jako v tom snu.
Jeho hlava se ke mně začala pomalinku přibližovat. A teď už jsem ráda, že jsem mu to prozradila. Ve chvíli, kdy se naše rty střetly, mně začali šimrat motýlci v břiše. Mé ruce zajely do jeho vlasů. Celé to líbání bylo ještě mnohem lepší, než jsem si kdy představovala. Lepší než v tom snu.

Protože to bylo opravdové.

V tom mé rty osiřely a já nechápavě otevřela oči. Chris mě pohladil po tváři. ,,Taky tě miluju! Úplně ta první zpráva už byla z lásky. Bál jsem se o tebe, a tím se mi ta láska jenom potvrdila. Už několikrát jsem ti to chtěl říct, ale nechtěl jsem ti přidělával starosti. I tak jich máš nad hlavu," celý ten proslov zakončil jemným úsměvem a následně i sladkou pusinkou mezi oči.

,,Ty nejsi starost, jak tě to mohlo vůbec napadnout?"
Chytla jsem ho za ruku a táhla ho k mému lůžku. Lehla jsem si co nejdál od něj, až na úplný kraj. Poté jsem rukou poklepala na nově vzniklé místo a koukla na Chrise. Pochopil to a opatrně si lehl vedle mě. ,,Pro tebe úplně cokoliv! Cokoliv budeš chtít, tak jen řekni. Pokusím se to splnit."

Hlavu jsem položila na jeho hruď a zase jsem si užívala každé chvíle s ním. Má hlava se s každým jeho nádechem pohnula, jeho prsty mě plynule začaly vískat ve vlasech.
Všechno to bylo moc příjemné. Dala bych cokoliv, abych tohle mohla zažívat častěji.

Jeho neposedná ruka zašmátrala někam níž. Dotkla se mého pozadí a jeho rty mě něžně líbaly na odhaleném krku. Poprvé, kdy se dotkl mého zadku, jsem krapet ucukla, protože na takovéto věci nejsem zvyklá. Doufám, že si toho nevšiml. A jestli jo, tak to nedával moc najevo.

Vím, že jsem s ním v bezpečí a že by mi nikdy neublížil. Já těm jeho řečem věřím. Možná je to tím, že jsem zaslepená láskou. Možná toho někdy budu litovat. Ale dnes určitě ne!
V současné době mám na očích růžové brýle a v blízké době si je nechystám sundat.

Ta chvíle, kterou jsem strávila s Chrisem, se mi zdála jako celá věčnost. Pěkná věčnost. Úplně jsem zapomněla na obálku se vzkazem i nemoc, která mě už nějakou tu dobu trápila.

S ním dokážu zapomenout na všechno zlé.
S ním je mi prostě dobře.

,,Miluju tě!"
.
.
.
.
.

Tahle kapitola je kratší, tak snad nevadí.
Líbí? Trochu romantiky... <33
Děkuju ❤