Léčba láskou

36 - Plánování

Už uplynulo pár měsíců od toho, co jsme se s Chrisem usmířili. Od té doby vedle sebe sedáváme v každé hodině. Ani slepý by nepřehlédl, že mezi námi něco je.

Něco velkého s budoucností.

Příští měsíc bude sté výročí naší školy. Už to bude sto let, co jí na tomhle místě postavili. Je to opravdu hodně a to si uvědomuje každý. Učitelé chystají něco velkolepého. A to by nebyli oni, kdyby se nás neptali na návrhy oslavy.

Naše třída se shodla na velké párty. Diskotéka i ples. Čokoláda i řízky. Hluk i klid. Narváno i soukromí.

Zkrátka na své by si přišel každý.

A jako zlatý hřeb večera jsme si vymysleli barevný ohňostroj. To, aby každý věděl, že něco slavíme.

Jedna holčina přišla s nápadem, který měla od svého mladšího brášky.
,,Máme společný pokoj a brácha mi přiznal, že by se aspoň jednou rád pořádně vyspal," všichni se tomu okamžitě začali smát. To je sourozenecká láska. ,,Tak mě napadlo, že bychom tady ve škole mohli přespat. Nevím, komu by se po tom ohňostroji chtělo domů. Zvlášť, když někdo dojíždí..."

Tenhle proslov i nápad na celou naši třídu udělal hluboký dojem, tak jsme to přednesli před třídní.

,,No dobře, ta párty by ještě šla. Ples by byl v tělocvičně, diskotéka v jídelně. Nějaké jídlo by se tam přivezlo a hudba by se taky zařídila. S tím jsme tak nějak počítali. Ale co ten ohňostroj?!" Zvýšila hlas. ,,Natož spaní ve škole?! Jak byste se sem chtěli vejít?!"

Ozval se Chris. ,,Nějak bychom se zmáčkli. A popřípadě by někdo spal na chodbě," tomu se ihned začali všichni zuřivě smát. Každý si představil, jak se všichni tlačí, že chtějí spát na chodbě. By někdo šel brzo ráno na záchod a přitom všechny na zemi sešlapal.

,,Paní učitelko, přece jste chtěla něco nezapomenutelného, ne?" Vykřikl jeden můj blonďatý spolužák. ,,Na ohňostroj a spaní ve škole nejde zapomenout! Párty je klasika, ale toto... Na to prostě každý bude vzpomínat až do smrti," pyšně zakončil svůj proslov a ostatní začali přikyvovat. Jsme dobrý kolektiv a v každé situaci stojíme při sobě. Když jsem se vrátila po dlouhé době z nemocnice, zapadla jsem mezi ostatní mnohem víc než kdy předtím. Avšak stále jsou mezi některými hluboké mezery.

,,Pančelko, prosím!" Zaprosila Amy a ostatní se k ní samozřejmě přidali.

,,Slibujeme, že budeme hodní," přidala jsem se do přemlouvání.

,,Šikulka," pošeptal mi Chris tak, abych to slyšela jen já a pohladil mě po stehně.

,,No dobře, zkusím přemluvit pana ředitele. Musím vám dát pravdu, že je to originální nápad," třídní všem zvedla náladu.

,,Jste nejlepší!" Ozvalo se někde zezadu a třídní se krátce zasmála.

,,Tyhle slova si budu pamatovat. A ještě nic neslibuju, jestli to ti nade mnou nepodpoří, tak jsme nahraní. Proti nim nemám žádnou moc."

,,My vám věříme! To dáte!" Povzbudil ji Chris a už jen ten jeho hlas vykouzlil na mé tváři spokojený úsměv.
.
.
.
.
.
A další kapitolka! :3
Líbí? Přeskočila jsem pár měsíců, tak snad nevadí. To se pouze utvrzoval vztah Silke a Chrise.
Vyměkne ředitel?
Díky za přečtení, hvězdičky, komentáře... 💮💓

Ještě se chci omluvit za nepravidelné a ne moc časté vycházení kapitol. Prostě není čas.
Škola, rodina, Vánoce...vždyť víte.
Těšíte se na svátky? Já mooc