Léčba láskou

32 - Prosím

Z pohledu Pam:

...ale když jsem se mu podívala do očí, tak bezmocných a ztracených, podlehla jsem. Promiň, Silke, já musela. Je to pro tvé dobro, bála jsem se, že to nepochopí.

,,Víš, ona tě viděla, jak ses v parku líbal s Miou. A úplně ji to zlomilo," vysypala jsem ze sebe nejrychleji, co to šlo. Chtěla jsem to mít za sebou. Nad tou představou jsem se zamračila.

Vzhlédla jsem ke Chrisovým očím a byl tak zaskočený, že ani nemrkal.

,,C-co? N-nee!" Koktal bezmocně. Nevěděl, co dělat. ,,T-to si špatně vyložila! Sice jo, je to pravda. Ale ne, vlastně není!" Vše to znělo tak..zmateně? ,,Ona mě chtěla zbalit a přitiskla si mě k sobě, ale to bylo jen pár sekund! Určitě se Silke hned odvrátila a to byla chyba. Kdyby nás ještě chvíli pozorovala, věděla by, že jsem se od ní odtrhl a řval na ni přes celý park." Spustil na mě vodopád nejrůznějších vět na obranu. A já mu věřila. Něco ve mně mi říkalo, že mluví pravdu. Možná k tomu napomohla ta slza, kterou jsem viděla, jak se mu leskne v koutku pravého oka.

,,Prosím," zašeptal Chris, ,,domluv jí! Mě k sobě ani nepustí, ani mě nevyslechne. Celý můj život závisí na tobě. Prosím." Kývla jsem a celou tu trosku jsem na útěchu objala. ,,Budu se snažit"

Když jsem přišla domů, obdržela jsem od Silke zprávu. Zavolala jsem jí.

A teď na ni čekám.

Z pohledu Silke:

Hodila jsem tašku do rohu pokoje, napsala jsem na lístek, že jsem u Pam, a vyběhla jsem z domu.

Za pár minut jsem stála netrpělivě před dveřmi a čekala, až mi milostivá paní otevře.

Když se dveře dají do pohybu, první, co uvidím, je Pam se záchvatem smíchu.

,,Co je?" Nechápu situaci.
,,Celou dobu, co tu stojíš," vyprávěla mezi smíchem, ,,jsem tě sledovala otevřeným oknem," a ukázala na blízké okno hned vedle vstupních dveří. ,,Proč jsi tak nabroušená?"

,,Haha, no to je sranda! Víš jaká je mi zima?!"
,,To ti nevěřím, že jsi tak klela kvůli zimě. Silke, znám tě už hodně dlouho a vím, že nenadáváš kvůli každé blbosti."
,,No jo, tak možná je to trochu kvůli Chrisovi."
,,Aaa, Chris! Už vím, co jsem chtěla!"
Nechápavě jsem nadzvedla obočí a už mě táhla dovnitř.

,,Tak co je tak důležitého?" Hlesla jsem, když jsem se ohřívala u kamen.
,,Ale musíš mi slíbit, že mě necháš domluvit," pravila Pam.
,,Vždycky tě nechám domluvit," jako by mě neznala...
,,Chris-" ,,no tak to už stačilo!" ,,Vždyť jsi říkala, že mě necháš domluvit!"
Podívala jsem se do země, když jsem si to uvědomila.

,,Chris mi to řekl. A já mu věřím! On se s Miou nelíbal. To ona s ním! Že ses na ně dívala jen malou chvilku?"
,,To se mám na ně dívat a kochat se tím pohledem?! Zažila jsi to vůbec někdy?! Můj kluk se líbal s Miou! Chápeš to?!"
,,Já to chápu, Silke. Ale jde o to, že on se od ní hned odtrhl! Kdyby ses na ně dívala dýl, tak to víš!"

,,Takže ty mě tady budeš shazovat a přemlouvat, abych tomu hajzlovi dala ještě šanci, jo? Co s ním sakra máš?!" Zvedla jsem se a rychle vyšla z jejího domu. Ignorovala jsem její volání stejně jako to Chrisovo.

Mám jich obou plné zuby! Nechápu, jak mi to Pam mohla udělat. Jak?!

Doběhla jsem s brekem domů. Nebezpečně moc mi to připomnělo tu chvíli, co jsem viděla Chrise s Miou. Nevěřím, že by to, co řekla Pam, byla pravda.
.
.
.
.
.
Tentokrát taková tvrdohlavá kapitolka.
No jo, Silke je tvrdohlavá.. (stejně jako já. Kdo se přidá? 😏)
Jinak, líbí se?

Děkuju za přečtení ❤😇