Léčba láskou

26 - Volný den, volný dům

Stála jsem ve dveřích a Chris na mě koukal s otevřenou pusou. Pomalu jsem ji zaklapla a dotkla se rty těch jeho.
To je poprvé, co se s ním líbám mimo nemocnici! Prostě úžasný pocit.

,,Tolik jsi mi chyběl!" Pevně jsem ho objala, tentokrát já. ,,Chtěla jsem ti to napsat, ale nakonec ti to říkám až teď. Už nemusím do nemocnice!" Hlasitě jsem zajásala a s Chrisem jsem vklouzla do domu a zabouchla dveře.

,,No to je úžasné!" Chris mi nadšení opětoval. Bylo skvělé vědět, že mu na mě záleží.

,,Ale dnes ještě nejdu do školy. Mamka ti věří, takže mi dovolila být s tebou celý tento den. Říká, že jsi zodpovědný a spolehlivý," zamilovaně jsem na něj mrkla a jemně jsem o sebe otřela naše rty. Vydechla jsem do jeho obličeje.

,,Super. Takže máme celý dům celý den jen pro sebe," potichu zatleskal a já se jen uchechtla na souhlas.

,,Taaak, co budeme dělat?" Nenápadně jsem se k němu přiblížila, až jsem ucítila jeho dech.
,,To je na tobě, zlato. Ale určitě si nějakou zábavu najdeme," krátce se zasmál. Že by měl nějaké nekalé úmysly?
Jeho dech se odrážel od mého těla, já mu na oplátku dýchala na odhalený krk. Vzhlédla jsem k jeho očím. Schoulila jsem na jeho hruď a kolem mého trupu se obmotaly dvě konejšivé paže. Jemně mě políbil na krk.

,,Nechceš nějaký film?" Zašeptal mi do ucha a já jen nepřítomně kývla na souhlas. ,,Můžeš vybrat, nechám to na tobě," vydala jsem ze sebe pár slov a opět se soustředila na jeho vůni.
Takhle bych vydržela klidně i celý den, proběhlo mi hlavou. Musela jsem se usmát. Teď mám několikanásobný důvod, proč se smát či jen usmívat.  Zkrátka důvod k radosti.

Po necelých dvou hodinách strávených na posteli u notebooku a v Chrisově objetí jsme se od sebe odlepili. Nebyla to moc pěkná chvíle, když jsem se od něj vzdalovala. Ale i tak nám ještě zbýval celý den. Nemohla jsem se dočkat toho, co bude dál. Napadala mě spousta činností, co bychom mohli my dva dělat spolu o samotě.

Ale teď mám především hlad. Je deset hodin a to jsem byla v nemocnici zvyklá na svačinu.

,,Nechceš něco na jídlo?" Jakoby mi Chris četl myšlenky.
,,No..když tak přemýšlím, tak bych si něco dala," položila jsem svou ruku na jeho hruď a věnovala jsem mu prosebný pohled.
,,Pro tebe, lásko, cokoliv," políbil mě na čelo, ,,jdu něco udělat. Za chvíli jsem zpět."

Když už byl na odchodu, vytvořila jsem na své tváři výraz už teď mi chybíš. Nakonec jsem se však usmála. Poslala jsem mu pusinku na dálku a zachumlala se do peřiny, kterou jsme byli při filmu přikrytí.
I ta voněla po Chrisovi. Celý dům po něm voněl. A já se té vůně nemohla nabažit. Stále mě šimrala v mých nosních dírkách a mně to v žádném případě nevadilo ani nijak nepřekáželo.

,,Je tady někdo?" Slyšela jsem zpod peřiny známý smích. Sama pro sebe jsem se usmála. Já ho tak žeru!
,,Baaf!" Hbitě jsem se odkryla a skočila po něm. K mému štěstí už nedržel v ruce žádné jídlo, a tak nám nic nebránilo. Visela jsem na Chrisovi a on měl co dělat, aby mě udržel. Po chvíli jsem z něj slezla.
,,Leek!" Zajíkl Chris přesvědčivě a zabořil se hluboko do mých úst.

Já mu zajela hluboko do objemných vlasů. Jsme skoro stejně vysocí, a tak jsem při tom nemusela stát na špičkách ani se krčit. Můj studený nosík se odrážel od toho jeho, který byl podstatně teplejší.

Chris se od mých rtů vzdálil, avšak zbytek jeho těla byl pořád přilepený na mé maličkosti. ,,Silke, nevím, jestli to taky tak cítíš. Já tě totiž miluju! Strašně tě miluju! Nechápu, jak jsem bez tebe vůbec mohl žít! Potřebuju tě stejně jako kyslík nebo vodu. A když už se mi tě nedostává, tak mi není dobře."
V očích se mi objevily droboučké slzičky štěstí, které dávaly najevo, že to mám úplně stejně. I tak jsem přikývla a obdarovala ho zamilovaným úsměvem.
.
.
.
.
.
Další kapitola zde. Líbí?
Jste rádi, že Silke už nemusí do nemocnice?
Nechci vyzvídat, ale taky máte někoho takového, koho potřebujete a život bez něj si nedokážete představit? ❤
Děkujiii za přečtení a pěkný zbytek první adventní neděle. Přesně za tři týdny už je Štědrý den! Kdo se těší? Já nejvíc 💜