Léčba láskou

23 - Náhoda?

Píp, píp, píp...

,,Ahoj, Chrisi, neruším?"
,,Ahoj, zlato, ty nikdy nerušíš! Co potřebuješ?"
,,Nemohl bys co nejdřív přijít? Jestli nemůžeš, tak nevadí. Nechci tě nějak omezovat."
,,Už jsem říkal, že pro tebe cokoliv. Ty jsi pro mě to nejdůležitější. To nejpřednější. Ale bohužel fakt můžu až zítra odpoledne, nevadí?" Jeho hlas zněl provinile.
,,Nee! Vůbec to nevadí. Jsi moc hodný, že jsi na mě vždycky najdeš čas. Miluju tě!" Pokusila jsem se mu zvednout náladu.
,,Já tebe víc. Paa, už musím končit. Rád jsem tě slyšel."
,,Paa, lásko," usmála jsem se, i když to nemohl vidět. To na něm miluju snad nejvíc. Pokaždé si najde na mě čas.
Láska moja největší.

Klep, klep, klep...

,,Můžu dál?" Místností se rozezněl hlas vycházející ode dveří. Okamžitě jsem poznala milý hlas vysokého kluka. ,,Ty vždycky!" Snažila jsem se to říct tak, aby to slyšel, ale aby to neslyšeli i lidi v druhém poschodí.

,,Přišel jsem co nejdřív to šlo."
Já jsem se jen hloupě usmívala. Pár dní jsem ho neviděla a už jsem z něj nemohla spustit oči. Rozplývala jsem se nad ním jako malé dítě nad sladkým lízátkem.

Když jsem se vrátila do reality, Chris už seděl na židli pro návštěvu vedle mého lůžka a jeho ruka se dotýkala mého stehna.

,,Musím ti něco říct. Už jsi nějak pokročil v tom vyšetřování?"
,,Ehm.. jo, trochu jo. Sice to není taková sláva, ale už jsem si proklepl Miu a Amy."
,,Super," zazubila jsem se na něj, abych mu zlepšila náladu. ,,Možná mám pro tebe něco, co by ti ve vyšetřování mohlo pomoct."
V Chrisových očích se jen zablesklo, což mi říkalo: povídej.

Začala jsem hrabat v šuplíku, až jsem našla to, co jsem hledala. ,,Tohle mi někdo neznámý dal ke dveřím. Myslela jsem si, že je to od někoho dáreček, a tak jsem ji rovnou rozbalila a chtěla ochutnat. V tu chvíli mi pípla zpráva od Pam. To jsem ještě nevěděla, že mi ta zpráva zachránila život. Potom jsem si totiž pořádně prohlédla obal čokolády a zjistila, že je oříšková. A na oříšky mám alergii. Nevím, jestli to s tím nějak souvisí, ale chtěla jsem, abys to věděl. Možná to byl jenom omyl." Ale Chris jakoby mě ani neposlouchal. Byl úplně mimo.

Z pohledu Chrise:

V momentě, kdy Silke dořekla poslední slova, se pro mě zastavil čas. Přestal jsem vnímat okolí. Dokonce se zastavilo i mé srdce. Opravdu Silke vyslovila to, co jsem slyšel? Opravdu je to tak, jak si myslím?
Ale to může být jen náhoda, probíhalo mi hlavou, když jsem byl v úplně jiném vesmíru. V to jsem doufal dlouho, ale ta čokoláda, ten obal i druh, je úplně stejná, co jsem dal nedávno Mie.

Stále tomu nemůžu uvěřit! I když mám přímo před nosem fyzický důkaz!
Ale kdybych si měl vybrat, komu budu věřit, určitě by to byla Silke.

,,Chrisi! Děje se něco? Odpověz už! Prosím!," probudila mě až jemná ruka na mé tváři.

Z pohledu Silke:

,,Chrisi, co se děje?"
,,J-já..." Chris zněl úplně rozladěně. Něco ho hodně, ale hodně rozhodilo.
,,...už asi vím, kdo to udělal." Nervózně si pohrával s prsty s pohledem v klíně.
Už jsem nevydržela se na něj jen tak dívat, jak se trápí. Vždyť to on neudělal, tak proč je z toho tak rozhozený?!
Hlava mi to nebrala. Prsty jsem ho donutila zvednout hlavu a podívat se mi do očí.

,,Kdo?"

,,Mia," v jeho očích jsem postřehla lítost, smutek a rozpaky.

Nevěděl co dělat.

Stejně jako já.
.
.
.
.
.
Další díl je tady!
Tak co na něj říkáte? Tipovali jste Miu? Jak jste spokojeni?
Velké díky všem! 😘