Léčba láskou

49 - Zombíci

,,Se podělají strachy."

Z pohledu Amy:

,,Jaktože se ještě nikdo nevrátil? To je to tak strašidelné?" Docela se bojím, hodně se bojím.

Učitelka pokrčila rameny. ,,Teď jste na řadě vy. Jste poslední, takže žádné výmluvy." Přikývla jsem a s Miou jsme se vydaly po chodníku hlouběji do parku.

,,Určitě na nás ušili nějakou boudu! A je za tím ta kráva Silke! Nejdřív mi přebere kluka a pak tohle," mluvila na mě Mia třesoucím se hlasem. Dělala silnou, ale bála se.
Cosi se vlevo šustlo a skoro jsem ji držela na rukách.

Už jsme byli skoro na konci a zprava se na nás cosi vyřítilo. Vydávalo to divné zvuky a zvláštně se to kymácelo. Až teď jsem si všimla, že míří k nám! A je jich celá smečka! A jsou to zombíci!

Mia začala nekontrolovatelně ječet a házet rukama všude kolem sebe. Párkrát mě i trefila. Instinktivně jsem se přidala, avšak ne tak přesvědčivě a nefalešně.
Mia si klekla na zem, složila si nohy k sobě a následně si je pažemi obmotala. ,,Pomoooc!" Hlavu si strčila někam mezi nohy a trup.

Podle mě to byla úplná blbost. Chtěla jsem jí zvednout, ale nějak jsem spadla a na nás naskákali všichni ti zombie. A v tom mi to došlo. Poznala jsem Brittany a už to šlo. Postupně jsem poznala všechny mé spolužáky. Nevydržela jsem to a začala jsem se chtě nechtě smát.

Silke se přidala a musela si z toho sednout na zem. Nakonec se za chvilku smáli úplně všichni kromě Miy. Ta měla stále zabořenou hlavu v klíně a ječela, až to drtilo ušní bubínky. Proto jsme dostali další výbuch smíchu.

Aby toho nebylo málo, ještě tam přiběhla volným během naše milovaná třídní. ,,Co se to tu děje?" Dělala, že v tom nemá prsty a o ničem neví. Všimla si Miy a začala se tak nehorázně řezat, že bych to do ní, jako do učitelky, nikdy neřekla.

,,Promiň, Mio," vydala ze sebe po chvíli pro ni nekontrolovatelného  smíchu.

Z pohledu Silke:

Amy je chytrá holka. Po chvilce nás zřejmě poznala a neudržela přicházející nával smíchu. Musela jsem se přidat. Pak Chris, Charlie a nakonec všichni. Samozřejmě krom Miy, která byla strachy bez sebe. Svíjela se v klubíčku. Nebylo mi jí líto, fakt ne. Což je divný, jelikož mně je líto většinou všech, když je důvod je litovat. Ale prostě ji nesnáším, tak asi proto.

Po nějaké době volně přiběhla učitelka a následovala stejná reakce jako u nás. Prvně dělala, že o ničem neví, ale to jí nikdo nesežral.
Narozdíl od nás však Mie pomohla a "vzbudila" ji z toho tranzu, ve kterém byla.

Prostě celá stezka odvahy byla naprostá bomba, ani jsem v něco takového nedoufala.
No dobře, jednu chybu to mělo. A to tu, že na mě neskočil žádný zombík. Snad to přežiju...
.
.
.
.
.
Tentokrát takový kratší díl..zase po týdnu. Ale mně to tak vyhovuje. Stejně bude celkem asi tak kolem 55 kapitol. ^•^ (už se to blíííží 😭)
Co říkáte na tento díl?
Děkuju (vy víte za co, nemusím to furt psát dokola😂) ❤
Vote i koment vždy potěší !!!