Léčba láskou

13 - "U policie"

Postřehnu zaklepání na dveře a vystřelím z postele jako šíp. Hbitě doklusám k velkým bílým dveřím a otevřu je dokořán. Dnes jsem ve skvělé formě a v rámci možností se cítím dobře.

,,Jee, Chrisi!" Vlepila jsem mu mezi dveřmi sladkou pusu a pevně ho obejmula. Trošku byl z toho vyjevený, ale následně mě stiskl ještě víc. ,,Moc děkuju, že jsi přišel!"
,,To je samozřejmost," přátelsky se na mě uculil. ,,Co se stalo? Ta zpráva zněla naléhavě..." V ten okamžik mu vyskákala na tváři hromada vrásek.
Z obavy o mě.

Neobtěžovala jsem se s odpovědí. Natáhla jsem se po jeho uvolněné ruce a pospíchala jsem ke stolečku u mého lůžka. Chrise jsem za sebou dětinsky táhla. Otevřela jsem vrchní šuplík, do nějž jsem dnes dopoledne dala obálku s odporným vzkazem. Naštěstí tam stále ležela. Jinak by si mohl myslet, že jsem si to vymyslela. Neměla bych důkaz...

,,Tady," podala jsem ji mému princi na bílém koni a čekala na jeho reakci. Když čistě bílý papír vytáhl z rozlepené obálky, postupně začal valit bulvy. Až si všechna ta "krásná" slova přečetl, divila jsem se, že mu oči nevypadly z důlků. ,,Jak..co..kdo..," nevěděl, co na to říct. ,,Jaký sobec ti to poslal?" Hlesl se zrakem stále přilepeným k popsanému papíru.

,,To bych taky ráda věděla! Tak ráda bych se mu podívala do očí plných špíny!" Odsekla jsem uraženě.
Chris mě pohladil po tváři. ,,Víš co? Já na to přijdu. Hned, jak dojdu domů, začnu přemýšlet a vyhledávat. Nechci se moc chvástat, ale na tyto věci jsem expert," opatrně zvedl koutky a ukázal svůj jemně nažloutlý až bílý chrup.
Musela jsem se tomu zasmát... Prostě musela.

,,Jen si to vyfotím, abych pak věděl styl, úklon, velikost písma. A taky potřebuji znát pár odpovědí na jednoduché otázky, které ti za chvíli položím," mluvil tak...jak bych to řekla...zkušeně? Dospěle? Odhodlaně?
Důvěryhodně?

Po vyfocení té listiny, na kterou jsem se už ani nedokázala podívat, jsem byla zasypávána nejrůznějšími otázkami, které souvisely s danou situací. Připadala jsem si jako u výslechu. Buď to u policejního, nebo jako třeba na natáčení nějaké nové kriminálky.

V kolik to bylo hodin? Slyšela jsi kromě zaklepání něco? Ptala ses někoho, třeba sester, jestli dotyčného nepostřehli? Nebo nemají nějaký tip? A co ty? Máš nějaké tipy? Kdo tě nemá rád? Ublížila jsi v blízké době někomu? Válčíš s někým? S kým máš spory?
A mnoho dalšího...

Všechny mé odpovědi si pečlivě zapisoval a dával si pozor, aby na něco nezapomněl. Už je to tu zase. Musela jsem se tomu smát. Prostě musela.  To bude asi ta..láska. ještě s ní nemám moc zkušeností, ale tuším to.
S ním mi přijde všechno jako legrace, s ním vidím všechno optimisticky, s ním se ničeho nebojím, s ním jsem šťastná, s ním jsem dokonalá...
Předtím jsem si tím ještě nebyla moc jistá, ale teď už to vím. Miluju ho. Ještě nikdy jsem nic takového necítila, ale určitě je to ono. Jen se bojím, že to není vzájemné. Bojím se mu to říct. Bojím se, že když se mu svěřím, tak odejde. A to by mi strašně ublížilo. Zlomilo by mi to srdce na třikrát a už bych nikdy nikomu nemohla věřit.

,,Co ti na mě přijde tak směšné?," pronesl se smíchem Chris.
,,Všechno," nic víc jsem nedokázala přes ten šílený smích vyslovit.
,,No nic, já už musím dom," sdělil mi Chris. ,,Mamka už se určitě celá třese strachy. Sice jsem jí říkal, že dojdu pozděj, ale už je," podíval se na černé digitální hodinky, které mu zdobily levé zápěstí, ,,půl šesté!" Rychle se zvedl, pošeptal mi do ucha, že se bude snažit, a museli jsme se rozloučit.
.
.
.
.
.
A další kapitolka se zrodila! :)
Líbí? Máte tipy na osobu, která zanechala Silke ten vzkaz? (Už jste jak u výslechu, co? 😂) Nebo proč to ta osoba udělala?
Jinak velké díky za všechno ❤