Léčba láskou

45 - Cukrárna

Po chodníku jsme šli asi deset minut. Někteří už skuhrali, jak je bolí nohy. Přešli jsme přes silnici a před námi se tyčila velká budova.

Než jsme vstoupili dovnitř, učitelka se chystala něco namítnout.

,,Takže, když vejdeme, tak slušně pozdravíme. To je snad jasné, ne? A to samé při odchodu. Taky děkujeme a prosíme. Chtěla jsem ale něco jiného podotknout," otočila se k vitríně a pak zpět na nás.
,,Majitelkou je moje bývalá spolužačka a stálá kamarádka, pro vás paní Sonja Broufieldská. Jelikož je nás hodně, je to pro ně výhodné, tak se rozhodla, že nám za to každému dá zdarma sušenku. Toho si budete vážit. Takže, hlavně slušně."

S těmito slovy otevřela masivní dveře vedoucí do dlouho očekávané cukrárny.

Posadili jsme se ke dvěma stolům s cedulkami VIP. Dostali jsme lístky s nabídkou a začali jimi listovat.

Když měli všichni vybrané, objednali jsme si nejrůznější zákusky a dezerty.

Po chvilce nám to postupně začali nosit. Já si objednala duhový dezert s lentilkami. Protože mám ráda barvy.
Přišla jsem na to, že je to pouze obarvený korpus, a tak jsem byla trochu zklamaná. Ale chuťově nebyl špatný. Avšak, mohla jsem si vybrat líp. Třeba jako Chris.

Ten si zvolil jahodový se šlehačkou. Byl výborný.
Ptáte se, jak to vím? Ano, správně. Jako dvě hrdličky jsme se tam navzájem "krmili". Za maminku, za tatínka, za mě.

S klidným srdcem můžu říct, že žádní dva spolužáci si neobjednali stejný zákusek. Klobouk dolů obrovskému výběru.

Čokoládové, ovocné, pistáciové, marcipánové, oříškové, zmrzlinové...

Poté, co jsme se Chrisem navzájem napapkali, jsme byli ti nejspokojenější lidé na světě. I když já byla krapet přeslazená, nejsem na to zvyklá.

,,Tady máte takové překvapení," mrkla na nás paní, co nás celou tu dobu obsluhovala, a podala nám plný talíř sušenek.

,,Jee, děkujem!"

Ty mi chutnaly o moc víc než mnou zvolená unicorní duha. No jo.
Chcete radu? Nikdy u ničeho ani u nikoho nedávejte na vzhled, ne vždy se to vyplatí. Vidíte, jak jsem dopadla... No nic.

S plnými bříšky jsme se vydali směr škola. Už se docela setmělo, alespoň bude líp vidět ten ohňostroj, pomyslela jsem si.
.
.
.
.
.
Dnes už čtyřicátá pátá kapitola!
Líbí se?
Jinak se omlouvám, přišla škola a ta zabrala strašnou spoustu mého času. K tomu bude pololetí a učitelé nás bombardují testy... Kill me, please 😂😭😂
Děkujuuu 😳