Léčba láskou

48 - Stezka odvahy

Už byla celkem tma a my se vyhrabali ze své třídy. I školy. Zastavili jsme na školním hřišti a třídní si mě a Chrise zavolala bokem.
,,Chtěla bych vás dva o něco poprosit. Je to nachystané, jen potřebuji s něčím pomoct. Bez vás to nepůjde," začala nám popisovat svůj ďábelský plán.

,,Jasně," Chris odpověděl dřív, než jsem se stihla vůbec vzpamatovat z toho, co jsem se právě dozvěděla.

Celá třída se přemístila do nedalekého parku, na jeho kraj.
,,Takže, navrhuji, aby šli jako první Silke s Chrisem. Když to vymysleli... ale ani jeden nic o té stezce nevědí, jen abyste věděli," podotkla důležitý fakt a my se vydali po chodníčku mezi husté stromy. Ještě jsme odtud zaslechli slova učitelky: ,,asi všichni půjdete po dvojicích."

Ze stran vycházely strašidelné zvuky a občas něco vyletělo. O zlatý hřeb jsme bohužel přišli.

Na stromě byl zapichlý papírek se zprávou:

Silke, Chrisi. Snad to čtete právě vy. Jestli ne, nečtěte dál. Zřejmě nastala chyba.
Teď k věci. O něco jsem vás poprosila. Jde opravdu o hodně důležitou věc. Aby stezka odvahy byla úplná, jste zapotřebí vy. Vpravo za tím velkým keřem najdete zamaskovaný stoleček se čtyřmi židlemi. Na stolečku jsou všechny potřebné věci. Vy víte na co, ale pro jistotu. Na ty zombie masky. Na židličce jsou i nějaké hadry a návrhy na namalování obličeje. Nemějte strach, dám vám hodně času. I přesto se neflákejte a pohněte si! :)

Když půjde další pár, poznáte to podle hluku (pokud uslyšíte havraní krákání PĚTKRÁT za sebou, nemáte čas a musíte se ihned nachystat), tak je zpoza keře budete chvíli pozorovat, a když budou ve vhodné vzdálenosti, skončíte na ně. Dělejte i zvuky, aby je to vystrašilo. Kdyby se náhodou nelekli a nekřičeli, později je donuťte zařvát, abychom to slyšeli i my.
Asi vás dřív nebo později poznají, ale i kdyby ne, tak ti lidi musí s vámi zůstat a převléct se za další zombie. Opět vám nechám čas. Ti poslední to budou mít nejhorší, protože se nikdo nevrátí a napadne jich nejvíce zombie.

Hodně štěstí a ještě jednou děkuji.
PS: zaječte i vy, můžete právě teď.

Chris dočetl dlouhý vzkaz a já se chytla za čelo. ,,No to bude zážitek!"

Odstartovali jsme si jekot a sborově jsme zařvali. Teda, já spíš pištěla.

Poté jsme se ihned dali do malování a převlékání...do zombie převleku.

,,Tak, už jen kruhy pod očima!" Domalovala jsem Chrise a já už byla taky hotová.

Chris mě stáhl do objetí. Nemohla jsem se nabažit té jeho vůně. Přes všechen ten smrad nejrůznějších líčidel jsem cítila jeho krásnou vůni. Takovou, kterou může mít jen on.
V tom zaslechnu pět krákání za sebou. ,,Slyšel jsi?" Zeptám se Chrise. Ten jen kývne. ,,Zvládneme to."

Už jdou naše první oběti. Nic netuší a jsou úplně v pohodě. ,,To je teda slabota, nevím, kde ti dva jsou," zakroutil dotyčný hlavou. ,,Určitě se někde muchlujou a bůh ví co za keřem. Slyšel jsi ty zvuky na začátku, ne?" zaslechnu utlumeně smích a to mě nastartuje.
Kývnu na Chrise a nenápadně se vynořujeme.

Jsou to dva naši spolužáci. Oba kluci. Chris toho jednoho svalí na zem a já, jelikož tak silná a těžká nejsem, jsem na něm visela, cuchala mu vlasy a hlavně řvala a dělala divné zvuky.

Po chvilce nás to přestalo bavit a nechali jsme je. Z vyděšených a hlavně nechápajících výrazu se staly pobavené.
,,To fakt? Si děláte prdel!" Poznali nás.

,,Ne, neděláme. A co že jste to o nás povídali?" Nadzvihla jsem obočí a narážela na to muchlování a zvuky.

,,Eehm, nic," poškrábal se ten hezčí na zátylku.

,,To si vyřídíme pak," přidal se Chris, ,,teď co nejvíc zaječíte, jakože se bojíte, a pak z vás uděláme zombie. Musíme ale rychle, není čas," vysvětlil a oni s úžasem zapištěli přes celý park. Plán se jim zamlouval.

Když byli nachystaní, bylo to ještě víc mega. Teď to bude jen lepší a lepší. Protože je nás víc.

Pečlivě pozoruji, jak si to Charlie vykračuje vedle Brittany. Drží se za ruce!
Teda Charlie, ty se nezdáš! Ty draku!

Z kómatu mě dostane Chris. ,,Už jd- wtf? Charlie chodí s Britt?" Má pusu dokořán.
,,Asi," kývnu.

Zamilovaný páreček přepadneme chtě nechtě. Ani je nemusíme prosit o fake řev, protože Britt to zařídila.
Slezeme z nich a Brittany se schoulí do Charlie náruče. ,,Co to?!"

,,To jsme my!" Vykřikneme všichni najednou a zasmějeme se tak, aby to neslyšeli ostatní. ,,Pojďte, jdeme vás nalíčit a převléct!"
,,Ale já už mám make-up!" Zafňukla Britt. Ona je v pohodě, jen trošku přecitlivělá a hodně jí záleží na svém vzhledu. Jelikož se nás lekla, slzy jí mírně rozmázly řasenku. Míň práce.

Takhle to podobně pokračovalo, až zbyl poslední pár.
,,Kdo chybí?" Někdo se zeptal.
,,Amy a Mia"
,,To bude zajímavý!" Zasměju se.
.
.
.
.
.
Kapitola no. čtyřicet osm.
Líbí? Taková..jiná, mi přijde...
Děkuji za přečtení, hvězdičky 😋
Další díl asi čekejte opět za týden, málo času!!!

A právě nemůžu z hlavy dostat jednu boží songu, takže ji musím přidat a podělit se s vámi o ni.

Rita Ora - Anywhere

Mějte se suprově ;))