Léčba láskou

4 - Chybíš mi

Psala jsem si s Pamelou, mojí nejlepší kamarádkou, kterou znám už od narození. Samozřejmě, že jsme se i za tu dlouhatánskou dobu párkrát pohádaly, ale to přece ke kamarádství patří. I ke vztahu. Je to prostě běžné. Ale vždycky, když ji potřebuju, je se mnou a stojí pokaždé při mně. Nikdy bych ji za nikoho nevyměnila. Je to kamarádka za všechny prachy.
A to doslova.

Zrovna dnes jsem si s ní psala doslova celý den, a protože byla sobota, v ničem jsem jí tím nebránila.
Tentokrát jsem se jí stěžovala. Ne kvůli mé nemoci a bolestem s ní souvisejících, dnes opravdu ne (i když bez toho se žádný můj den neobejde), ale kvůli něčemu jinému. Kvůli jiným bolestem.
Spíše kvůli někomu jinému. Chrisovi.
Je to můj spolužák, s kterým jsem se díky pobytu v nemocnici už dlouho neviděla. Je to krásný, černovlasý kluk, který má smysl pro humor. Umí rozesmát, ale je vyspělý. Nesměje se hloupým věcem, jako většina kluků v jeho věku. Je tišší, stejně jako já. Jeho nádherné hnědé oči vždy září a jako jediný ze třídy mi chybí. Trhá mi to srdce. Jak já bych ho ráda viděla. Aspoň na chvíli...

Chybí mi. Nepopsatelně moc...

Sice na něj mám kontakt, ale patřím k typu holek, které se prostě kluků, kteří se jim líbí, štítí. Ani ne štítí, ale spíš moc s nimi nemluví apod. Prostě se před ním bojím, že udělám něco špatně. A tak radši nedělám nic.

Už uběhl skoro týden, co znuděně ležím v nemocnici. A můžu vám říct jedno. Nebaví mě to tady. Jak bych chtěla domů! A být zdravá! Klidně bych i tu školu snesla.
A konečně bych zase v té škole viděla toho hnědookého kluka, který mi tak v tuto chvíli chybí.

---------------------------

Silke: tak se mi po něm stýská! Já jsem asi zamilovaná. Ale totálně. Každá vteřina, co ho nemám na blízku, je pro mě jako hodina. Stačí mi se podívat na jeho fotku a koutky úst se mi rozjedou do stran. Jenom na něj pomyslím a už se musím znovu usmát

Silke: nic takového jsem ještě nikdy s žádným klukem neměla

Pam: tak mu napiš, Silke ;) na co čekáš!

Silke: no jo, to už jsem chtěla několikrát, ale pokaždé se mi rozklepou prsty a... Prostě to nedám :'( bojím se, abych neudělala něco špatně. A pak už by mě nechtěl vůbec. Upřímně, myslím si, že by mě nechtěl ani teď. :(( On má na víc než jsem já

Pam: ale prosím tě. Neshazuj se pořád! Já bych i řekla, že se k sobě hodíte. Máte toho spolu hodně společného. Třeba se k tomu odhodláš a písneš mu. Však tam máš hodně času na přemýšlení.

Silke: to fakt mám. Pak ti dám vědět. I když to zřejmě nedokážu.. ❤

--------------------------
.

.
.
.
.

Čtvrtá kapitolka!
Snad vám moc nevadí ty krátké kapitoly... Třeba budou někdy ty slibované delší. Tak co, myslíte, že mu Silke napíše?
Děkujuuu za přečtení 📚