Léčba láskou

22 - Mia

Z pohledu Chrise:

Měl jsem velké štěstí. Když jsem dal Amy pokoj, odešla na záchod a já jsem zůstal sám. Vzápětí se však dveře daly do pohybu a neobjevil se tam nikdo jiný než Mia. Říkal jsem, že mám dnes nějaké neobvyklé štěstí. Většinou mívám spíš smůlu.

Pozdravili jsme se a opatrně jsem začal svůj výslech. ,,Mio, řekneš mi, prosím tě, kde jsi byla, když jsi nebyla ve škole?" Trochu se mi při té otázce zamotal jazyk.

,,No to ti teda neřeknu. Na co by ti to jako bylo?" Mia je trošku nafoukanější a o to víc mě mrzí, že jsem s ní něco měl. Proto taky musím na ni opatrně a pomalu. Samozřejmě jestli to chci z ní vytáhnout. Přesto si nemyslím, že by to udělala.
,,Prosím! Zítra ti donesu čokoládu."
,,Mléčnou s oříšky?," lišácky se usmála. Ta byla její oblíbená a já to moc dobře věděl.
,,Když chceš oříškovou.." neměl jsem jinou šanci. Ona vždycky dělá všechno jen, když z toho něco má. A tím nemyslím pouze dobrý pocit nebo něco v tom smyslu. Ona potřebuje něco fyzického. Hmotného. Prostě něco za něco. To je pravidlo, přes které v jejím případě nejede vlak.

,,Když tak přemýšlím, je to hodně osobní, takže by to chtělo spíš dvě ty čokolády," já jsem si jenom poraženecky odfrkl a "popostrčil" ji, aby pokračovala.
,,Tři-" ,,nee!!" Skočil jsem jí do řeči. ,,Tři fakt ne. Bereš ty dvě?"
,,No jo, jsem jen zkoušela. Na kolik povolíš," egoisticky se zasmála. ,,No, moc se mi o tom nechce mluvit," hodil jsem po ní doslova už nasraný pohled, protože už jsem jí měl plné zuby. ,,Ale i tak to řeknu. Kvůli tobě. Chci ti udělat radost," hmm. Jasně. Spíš kvůli těm čokoládám.

,,Víš... Strašně mě bolelo břicho. To ty, jako kluk, nemůžeš pochopit. Jsou to zcela ženské problémy," zatvářila se stylem jsem chudinka, litujte mě!
,,Ehm. Aha. A máš svědky?"
Mia vykulila oči. ,,Jako doma jsem byla sama, jestli tě toto zajímá."
,,Ok"
,,Ale celej den jsem se nehla z domu. Byla jsem totálně vyčerpaná. Pořád jsem ležela v posteli. Bylo to utrpení. Můžeš být rád, že jsi kluk. Ach, jak se máš.." a opřela si svou dutou hlavu o pravou ruku.

Takže... Moc jsem nepokročil. Obě mají nějaké alibi. Mia nemá svědky a Amy zase byla u doktora v nemocnici... Jsou na tom stejně.
.
.
.
.
.
Další kapitolka s magickým číslem dvacet dva. Líbí?
Koho tipujete za toho "zločince"? Myslíte, že to bude úplně někdo jiný?
Velké díky všem a za všechno. 😳