Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 134. část

,,Zlato? Zůstanu tu s tebou. Karo, Sato, můžu vás ještě poprosit, abyste nám pohlídali děti?"

Překvapeně jsem se a něj podíval. "Co? Lásko, to nemusíš."

,,Ale já chci," usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

Zavřel jsem na chvíli oči a pak ho dlouze políbil. "Jsi úžasný. Moc tě miluju a děkuju za všechno."

,,Já ti děkuju za všechno. Však to víš," broukl jsem a zapojil se do polibku. Zezadu jsem uslyšel vzlykání.

Zmateně jsem se otočil a vzlikáním a nechápal co se děje.

Kara vzlykala a Sato ji hladil po zádech. ,,K-kluci, v-vy j-jste tak. . . t-tak úžasní."

Usmál jsem se a i když jsem si tím původně nebyl jistý, stáhl jsem Karu i Sata k nám. No, možná jsem to neměl dělat... Teď jsme totiž s Marim skončili v obřím pevném objetí.

Překvapeně jsem vydechl a zastříhal ušima.

Vydechl jsem a najednou naše čela a tváře začali dopadat jemné pusy od těch dvou pošuků... "Eee~ co to znamená??" Zasmál jsem se.

Začal jsem rudnout a vrnět. Bylo mi to moc příjemné.

Začali jsme si pusy na čela a tváře oplácet a já Mariho 'nechtěně' jemně kousnul do ouška.

,,Aaaahhhhh," zasténal jsem a zrudnul úplně. Tohle mi moc chybělo.

Všichni jsme se uchechtli a já Mariho Pohladil po tváři. "Tak, my vás už necháme a o děti se nemusíte obávat. Budou v našich rukou~" broukl Sato a i přes mírné protesty z Kary strany s ní odešel.

,,Díky," usmál jsem se a pak se přitulil k Masaovi. ,,Miluju těěě."

Ihned jsem ho pevně objal. "Já tebe takyyyy~" broukl jsem

,,Budeme spinkat zlato?" broukl jsem a dlouze zívl a přitom stáhl uši dozadu.

"upřímně, na nic jiného bych se dnes a možná ani zítra nezmohl." Položil jsem se a naznačil mu že si může lehnout na mě.

Přitulil jsem se k Masaově hrudi a spokojeně zavřel oči. ,,Dobrou."

"dobrou lásko.." broukl jsem a během chvilky spal. Teď jsem byl úplně jako on~

Spokojeně jsem u svého miláčka chrupkal a tulil se k němu. Bylo mi moc krásně.

Opět jsme spolu prospali strašně dlouhou​ dobu. Ale já bych tedy spal klidně ještě dál~

Probudil jsem se, když přišla Heylin. ,, Zkontroluju Masaa a pak můžete jít domů."

Pomalu jsem se probudil když mi někdo sundal peřinu. Pomalu jsem se posadil když jsem si všiml Heylin. Ta se usmála, malou baterkou mi posvítila opatrně do očí a já si až v tu chvíli uvědomil, že si musím koupit nové brýle... Protože i tohle mě do očí dost bolelo.. pak mi položila několik otázek a když jsem odpověděl, usmála se a řekla že už můžeme jít. Ještě předtím mi dala v krabici těch pár osobních věcí které jsem tu měl.

,,Půjdeme zlato?" usmál jsem se spokojeně a vstal.

"jasně." Broukl jsem. "Jo a, Marite, ještě na něj raději dávejte pozor. A hlavně na to, aby se teď nikde nenamáhal. Bral tady prášky které ho rychle unavili. Do dvou dnů úplně vyprchají ale je možné že vám usne ve stoje." Jemně se uchechtla.

,,S tím už mám zkušenosti," usmál jsem se. ,,Děkuji vám za všechno," broukl jsem a uklonil se.

"Taky děkuju." Napodobil jsem v úkloně Mariho. "Není za co. A nezapomeňte​, kdyby se něco dělo, volejte. A budu jezdit občas na kontroly." S tím nás už pustila.