Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 126. část

,,Je mi to moc l-líto. V-vzbudil j-jsem s-se pozdě," vzlykal jsem a tulil s k miláčkovi.

Cítil jsem úlevu, ale zároveň i to, že je ve mě něco hodně špatně. Něco uvnitř... Ale pak, když jsem chtěl promluvil, nemohl jsem. Jen mě silně bodlo v krku a vyšel ze mě divný zvuk. Jako bych v krku něco měl, ale to nebyla pravda.

,,Zlato, v pořádku?" šeptl jsem a pohladil ho ustaraně po tváři.

Podíval jsem se na něj a opět se pokusil říct svou otázku ale.. nic. Nešlo to. Proč nemůžu mluvit když ho opět mám u sebe..?? Chytil jsem se pomalu za krk.

,,Zlato, Kara tě prohlídne," usmál jsem se. ,,Pojď."

Kara? Tohle je opravdu realita? Pořád jsem byl silně zmatený, ale nechtěl jsem od něj. Chytil jsem se ho za ruku a nechal sebou manipulovat.

Dotáhl jsem Masaa do obýváku, kde seděla plačící Kara v Satově náruči a na křesle doktor, co nás přivezl. ,,Potřebuji, abyste se podívali na Masaův krk. Nemůže mluvit."

Všichni se na mě podívali a já z toho byl nervózní. Pak se mi ale na chvilku zatmělo a na místě, kde oni seděli se na mě mračily bílé oči, které v zápětí zmizely. Zmateně jsem zamrkal. Zase bylo vše v pořádku..

Kara pomalu vstala a prohmatala Masaovi krk. ,,Jen se zadřely hlasivky, za pár dní to povolí. Teď si ale běżte lehnout," rozkázala.

Byl jsem opravdu zmatený, ale nijak jsem neprotestoval a nechal se odvést do postele. Když jsem se na ně ale na chvilku otočil, opět se mi tam na​chvilku ukázaly ty oči.. nelíbilo se mi to..

,,Zlato. Jsem tu s tebou. Všechno je v pořádku. Jsem naživu," broukl jsem a lehl si k miláčkovi.

Nešlo se neusmát. Ta slova byla úžasná... Tak moc. Opatrně jsem ho pohladil po tváři a pak se k němu nahnul, abych ho políbil.

Políbil jsem miláčka a usmál se. ,,Všechno je v pořádku. Bude. A teď bysme se měli prospat."

Jen jsem lehce přikývl a přitiskl se k němu. Opatrně ale naléhavě.

Natiskl jsem se na miláčka, přikryl nás a zavřel oči.

Poslouchal jsem jeho srdce... Opravdu je tady. Nebo je i tohle iluze? Nevěděl jsem.. ale nakonec jsem zavřel oči a později i usnul.

Usnul jsem. A probudil se až ráno. U mého miláčka.

Asi jsem spal hodně dlouho. Nic se mi nezdálo a nebo jsem o tom nevěděl.

Spokojeně jsem Masaa sledoval a hladil po tváři.

Pomalu jsem otevřel oči a pousmál se, když to první, co jsem viděl, byl on. Opatrně jsem chytil jeho ruku na své tváři a stiskl jí.

,,Dobré ráno zlato," usmál jsem se a hladil ho palcem po tváři.

Přivřel jsem spokojeně oči, ale moje spokojenost skončila, když jsem mu taky chtěl popřát dobré ráno.

Všiml jsem si změny jeho výrazu a tak jsem se usmál. ,,Nesmutni zlato. Budeš v pořádku."

Jen jsem přikývl a... opatrně ho pohladil po hlavě. Nebolí ho to po té operaci? Pokud jsem opravdu v realitě.

Trošku jsem usykl, hlava mě pořád pobolívala, ale teď je hlavní Masao.

Ucukl jsem rukou a omluvně ho pohladil po tváři. Moje láska...