Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 8.část

,,Já totiž vyjadřuju svoje pocity hodně i dotykama, nejenom slovy. Pro mě není tolik důležité slovo, spíš je pro mě důležitější dotyk."

"Aha.." zamyslel jsem se nad tím. "Dobře, zkusím se ti přizpůsobit. Ale nečekej zázraky." Usmál jsem se na něj a mrknul.

,,Nečekám, Masao. Pokud to nepůjde, já to nějak vyřeším," usmál jsem se a díval se po okolí. Pořád mě to tu nepřestávalo uchvacovat.

"No, každopádně chci aby jsi věděl, že tě mám rád. Tak když tě bude něco trápit nebo bude problém, neboj se a svěř se mi." Netrvalo moc dlouho a už jsme byli skoro doma.

,,Taky tě mám moc rád. Když budu něco potřebovat, přijdu. Ale to samý platí i pro tebe," Mezitím jsme došli až domů. Masao začal hledat klíče a já jsem jen tak z nudy zaklepal na dveře. ,,Myslíš, že je někdo doma?" zachichotal jsem se.

"Jen moje kočky." Usmál jsem se a odemkl. Hned jsem zamířil do kuchyně a rozhodl se udělat bramboráky.

,,Takže my jsme jen nájemníci?" zazubil jsem se a šel do ložnice. Sundal jsem si mikinu a protáhl se. Pak jsem šel za Masaaem.

Jen jsem se krátce zasmál a v kuchyni začal loupat a strouhat brambory.

,,Nechceš s něčím pomoct? Budu dělat cokoliv." broukl jsem a sedl si ke stolu.

"Můžeš mi pomoct dostrouhat ty brambory." Koukl jsem na něj.

,,Ano pane," uchichtl jsem se a začal strouhat brambory. ,,Ještě něco pane doktore?"

"Nejsem doktor." Uchechtl jsem se. "Už nic. Klidně si můžete sednout pane kocoure. Za chviličku to bude." Podrbal jsem ho na hlavě.

,,Pokud už nic nepotřebujete, půjdu si sednout," řekl jsem zcela vážně, sedl si a jen se poťouchle chichotal.

Když už bylo prvních pár bramboráků hotových, dal jsem je na talíř a ten dal Maritovi. "Dobrou chuť." Popřál jsem mu a šel dodělat zbytek, ze kterého jsem nandal a konečně se taky posadil ke stolu.

Ačkoliv to bylo horký, hned jsem se do toho pustil a všechno z talíře spapkal. ,,Takhle budu za chvíli tlustej. To je tak výborný, že si na to asi zvyknu a budu to papat pořád."

"A nechceš si přidat?" Zajímal jsem se a začal jíst.

,,Mmm, pokud máš toho dost tak ano prosím," poprosil jsem a podal mu talíř.

"Jasně že mám. Myslel jsem na tebe." Zas jsem mu nandal a talíř položil před něj.

Spokojeně jsem se usmál a spapkal celej talíř. ,,Bylo to moc dobrouškééé," zavrněl jsem a šel do obýváku a rozvalil jsem se na gauči.

Po jídle jsem si ještě chvilku poseděl v kuchyni a pak uklidil nádobí. Nakonec jsem šel najít toho kocoura.

Po chvíli mě rozbolela hlava, Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale pak se v mé hlavě začaly ozývat hlasy a já se roztřásl. ,,Masao," zakřičel jsem a chytil se za hlavu.

Hned jsem se rozeběhl za Maritem a když jsem byl u něj, přisedl jsem si a vzal jeho tvář do dlaní. "Mari, co je?" Strachovat jsem se.

,,,Z-záchvat," zachrčel jsem ale ještě jsem se tomu snažil chvíli vzdorovat. Doufám, že něco vymyslel.

Nechtěl jsem to vůbec dělat, ale z kapsy jsem vytáhl provizorní pouta z provazu, nandal mu je a ještě ho zbytkem provazu omotal, aby se po ničem nesápal.. Hned na to jsem ho pevně objal a držel u sebe.