Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 20. část

Probral jsem se někdy ráno, protože teploučko zmizelo.Otevřel jsem oči. Masao v ložnici nebyl. ,,Masao?" zavolal jsem.

Spokojeně jsem usnul a probudil se ráno kdy jsem šel Marimu udělat snídani. Zrovna jsem měl hotovo když zavolal. "Už jdu lásko." Zavolal jsem na zpět a šel i s jídlem za ním.

Usmál jsem se a pokusil se zvednout aspoň do sedu. Nepovedlo se. Tak jsem aspoň trošku zvedl hlavu a čekal až Masao přijde.

Přišel jsem k němu s miskou nakrájeného ovoce, posadil se vedle něj, jeho pak posadil na sebe a dal mu misku na klín. "Dobré ráno Mari."

,,Dobré ráno lásko," zašeptal jsem a prosebně se na Masaa podíval. ,,Masao, mohl bys mě prosím zvednout?"

"Zvednout? Jako postavit tě?" Svrastil jsem obočí a pohladil ho po zádech. Až moc dobře jsem cítil jeho páteř...

Přikývl jsem. Bylo mi trapně, že jsem ho o to žádal, ale jinak to nešlo. ,,Potřebuju na záchod," broukl jsem tiše.

"Dobře. Vždy stačí jen říct." Políbil jsem ho, dal misku na stranu, jeho vzal do náruče a došel s ním na záchod. "Mám tě přidržet nebo si sedneš?"

,,Přidržet," zašeptal jsem a zrudl. Bože to je tak trapný. Masao mě přidržel a já vykonal potřebu. Pak mě dovedl zpátky do ložnice a vzal si mě na klín. Zrudl jsem znovu a podíval se na něj. ,,Nakrmíš mě?"

"Jasně že tě nakrmím. Řekni aaa.." Usmál jsem se a dal mu před pusu kousek ovoce.

Povzdychl jsem si a otevře pusu a nechal se Masaem krmit. Papkal jsem a začal jsem vrnět.

"Spokojený?" Dal jsem mu zrovna k puse už několikátou jahodu. Ještě tam měl borůvky, nakrájené jablko, pomeranč a kiwi.

,,Ano a moc," uculil jsem se a papal, co mi Masao podal. Spapkal jsem ještě pár borůvek, půl pomeranče, plátek kiwi a kousek jablka a už jsem měl dost. ,,S-stačí."

" Dobře." Odložil jsem misku a dal mu pusu na krček. "Odpočinek nebo?"

,,Chtěl bych začít trošku cvičit." Podíval jsem se na něj a usmál se.

"Jak je libo. Ale musíme pomalu." Usmál jsem se a pomalu se s ním postavil a jeho postavil pomalu před sebe a raději ho přidržoval za ruce. "Jen se zatím drž na nohou."

Snažil jsem se držet na nohou, ale po pár vteřinách se mi začaly podlamovat nohy. Ještě že mě Masao držel.

Ještě bojoval ale pak se mi svezl do náruče. Pevně jsem ho objal a držel u sebe. "Chceš to za chviličku zkusit znovu?" Usmál jsem se na něj povzbudivě.

,,Pokud ti to nevadí," broukl jsem a nechal se objímat. Nechtěl jsem ho tolik zatěžovat. I když teď skoro nic nevážím.

"Mari, nevadí mi to. Jsem naopak moc rád že se snažíš. Až budeš chtít zas postavit, jen mi řekni." Broukl jsem a dál mu pusu na ouško.

,,Ano lásko. Chtě bych to zas zkusit," broukl jsem a počkal, až bude připravený.

"Dobře." Usmál jsem se a zas ho opatrně postavil na nohy.

Drže jsem se na nohou tentokrát o chvilku déle. Snažil jsem se vydržet co nejdýl, ale brzy jsem se znovu zhroutil do Masaovy náruče.

Aaahhh... Byl tak roztomilý. "Jsi šikovný. Tímhle tempem budeš brzy na nohou sám." Pochválil jsem ho.

,,Děkuji. Doufám, že to bude co nejdříve. Nechci ti přidělávat starosti." Usmál jsem se a začal vrnět.

"Přidělává mi starosti pouze tvůj apetit." Zachechtal jsem se. "Ještě postavit?"

,,Můj apetit je v pořádku. Ano prosím," usmál jsem se. To má sílu ještě vtipkovat?

"Tvůj apetit je ohromný," uculil jsem se a postavil ho.

,,Já víííím," zavrněl jsem a držel se na nohou. Ale jen chvilku. Ale pořád to bylo déle než předtím. Spokojeně jsem se usmál a zhroutil se do jeho náruče.

Zas jsem ho chytil a zamilovaně se mu zahleděl do očí. "Tak moc tě miluju Mari.." zavrněl jsem a políbil ho.

Zapojil jsem se do polibku a pak se odtáhl a usmál. ,,Já tě taky moc miluju. Ale ty mě víc," broukl jsem a uculil se.

"To je zvláštní. Normálně se o tomhle páry dohadujou. Z čeho usuzuješ?" Uculil jsem se na něj.

,,Vrátil ses pro mě. Po tom, co jsem tě opustil," zašeptal jsem a sklopil zrak.

Chytil jsem ho za bradu a lehce mu jí nadzvedl. "Mari. Nech toho. Nechtěl jsi mi ublížit a cením si toho ale mi dva to bez sebe nezvládneme. Navíc jsem tě nechal odejít.. už to ale neřeš, ano?" Dal jsem si čelo na to jeho.

,,Já vím lásko. Ale pořád mě to trápí," špitl jsem a smutně se mu podíval do očí. Pro mě to bylo pořád neuzavřené.

"A co tě na tom trápí?" Pohladil jsem ho.

,,Že jsem ti ublížil. Ale nejvíc mě trápí, že nevím proč. Kde se to ve mně bere a proč mám záchvaty," šeptl jsem a oči se mi zalily slzami.

"Lásko.." posadil jsem se s ním na postel a jeho nechal sedět na sobě. "Už jsem ti říkal že to nejsi ty.. a dokonce to podle mě ani nejsou záchvaty." Odmlčel jsem se a povzdechl si. "Víš, je možný že se ti rozdvojila osobnost.. kvůli tomu co sis prožíval.. ale nejsem si jistý. Prosím Nebreč.." začal jsem mu utírat první slzy.

Zamyslel jsem se a potáhl jsem. ,,Rozdvojená osobnost . .. . . . to je ono," zašeptal jsem a podíval se Masaovi do očí. ,,Rozdvojená osobnost, to je ono," skoro jsem až zakřičel radostí. Už chápu, co to bylo.

Překvapeně jsem zamrkal a teď to upřímně nechápal. "Uhm.. Mari? Vysvětlíš mi to prosím?"

Usmál jsem se na něj a dal mu pusu na tvář. ,,Pokaždé jsem cítil, jako bych se díval na to, moje tělo dělá a nemohl to ovlivnit. A teď už vím proč."

"Takže jsme na to kápli?" Usmál jsem se.

,,Jo," zářivě jsem se usmál a políbil ho. ,,Možná bys pro mě jako psychiatr mohl udělat nějakou terapii."

Usmál jsem se do polibku. "Mm to bych mohl. Na jakej styl by ti vyhovovala? Tohle už přece znáš." Uchechtl jsem se.

,,Já nevím. Takhle daleko jsem se nikdy nedostal. Tys byl první psychiatr, kterému se podařilo mě rozmluvit," zazubil jsem se.

"Tak... Co kdyby jsme zkusili terapii kreslením? Je to klidný, nenáročný a uklidňující. Hm?"

,,Hmm, ty jsi psychiatr," zazubil jsem se. Kreslení se mi celkem zamlouvalo. Akorát se nejdřív musím začít hýbat.

O hodinu a šest minut později, ale přece :D