Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 51. část

Doslova jsem se nemohl na nic jiného než na to udiveně vyvalovat oči. Ten obrázek byl naprosto nádherný. A.. byl jsem na něm já... Byl jsem dojatý a tak se mi na tváři roztáhl zamilovaný úsměv a po tvářích mi steklo pár slz štěstí. "Ah Mari..." Šeptl jsem a došel k němu, abych ho mohl obejmout.

,,Lásko, takhle jsem tě viděl těch prvních pár dní," usmál jsem se, otřel mu slzičky a objal ho. ,,Miluju tě lásko."

Pevně, ale opatrně jsem ho stiskl a pohladil ho po vlasech. "Lásko.. Taky tě moc miluju. Je to naprosto nádherný. Úžasně kreslíš."

,,Je to nádherné, ale tobě se to nikdy nevyrovná," usmál jsem se a políbil ho.

Polibek jsem mu oplatil a opřel si čelo o to jeho. "Nelichoť mi tak. Tobě se zase nevyrovná naprosto nic. I kdybych dostal celou planetu, byl bych bez tebe smutný."

,,Cítím to stejně. Bez tebe by můj život ztratil smysl," broukl jsem a pevně Masaa objal. ,,Říkal jsem si, že bych nakreslil i Karu."

" Nakresli, co jen budeš chtít. Nic ti nebrání, tak klidně pokračuj, jestli chceš." Broukl jsem a usmál se.

,,Tak já jdu dál kreslit," usmál jsem se a přisunul se zpátky ke stolu. ,,Masao, půjdeš zase. . . . um . . .. někam jinam? Nemám rád, když se na to někdo v průběhu dívá," usmál jsem se a vzal další papír.

"Dobře. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, stačí říct." Dal jsem mu ještě krátkou pusu a šel zkontrolovat náš pudink.

Rozhodl jsem se nejdřív nakreslit brášku. Začal jsem pomalu kreslit obrysy, tuhle kresbu jsem chtěl taky jen vystínovat.

Pudink už měl pokojovou teplotu a tak jsem všechn pět formiček dal do lednice, aby pořádně ztuhl.

Kreslil jsem jak nejlépe jsem uměl. Tak jak jsem ho měl nejraději. Když se usmíval.

Už jsem ani nevěděl, co dělat a tak, abych nerušil Mariho, jsem se posadil ke kočkám a drbal je.

Toshua jsem kreslil mnohem déle, protože pro mě bylo složitější trefit přesně detaily. Ale po asi další hodině jsem měl hotovo.

Úplně jsem ztratil pojem o čase a tak jsem stále ležel na zemi a hladil kočky, které se mi uvelebily na břiše.

,,Masao? Lásko? Mám hotovo," usmál jsem se a mávl na něj, aby se přišel podívat.

"Oh, dobře. Už jdu." Usmál jsem se a opatrně vstal. Přišel jsem k němu a podíval se. Postava mi nikoho nepřipomínala a tak jsem se zamyslel a zadíval. "Je ti podobný. To... Je bráška?" Zeptal jsem se nejistě.

,,Ano lásko. Tohle byl můj bráška, Toshu," usmál jsem se spokojeně a pohladil kresbu. ,,Můj nejmilejší," broukl jsem.

"Chceš si ho třeba někam pověsit?" Pohladil jsem ho a usmál se.

,,To bych moc rád," broukl jsem a objal ho. ,,Ale někde musíme pověsit i ten další, co nakreslím," zazubil jsem se a vzal další papír. V tu chvíli někdo zazvonil, takže Masao odběhl otevřít

Ani jsem nestihl nic říct. Jen jsem s úsměvem kývl a odběhl otevřít. "Ahoj. Neruším?" Usmála se Kara. "Ne. Jen pojď dál. Ale neruš Mariho. Kreslí." Upozornil jsem ji a ona kývla.

Spokojeně jsem kreslil. Tentokrát nás dva v zamilované objetí. Byl to prakticky jen detail našich hlav a ramen. A kreslil jsem nás v polibku, tentokrát už ale barvami.

Došel jsem s ní do kuchyně za Marim a ona ho pozdravila. Pak už jsme ho ale nerušili a tiše si povídali.

Byla to Kara. To je fajn. Nerušili mě, takže za dvě hodiny jsem měl práci hotovou. Ale se vším všudy. Masao měl všechny možné barvy, takže to šlo dobře podchytit. A malba byla hotová. Sám jsem se podivoval nad dokonalostí nás obou. ,,Masao, Karo," zavolal jsem je, aby se přišli podívat.

Oba jsme se usmáli a šli za ním. Já opět vyvalil oči a nebyl jsem sám. "Proboha, Mari? To... To je nádherný." Spustila Kara a já ho jen šťastně políbil.

,,Já . . . to není mou kresbou. To je tím momentem, který je tam zachycený," zašeptal jsem. ,,Masao je totiž dokonalý."

"My jsme dokonalý." Objímal jsem ho a koutkem oka sledoval ten nádherný výtvor. "Ale nádherně jsi to zachytil tou malbou. A to je umění." Pokračovala Kara a já na to kývl. "To jo. Mám doma malého umělce."

,,Malého rozkošného roztomilého kocourka umělce," zavrněl jsem a natáhl se pro polibek. ,,Ještě bych chtěl namalovat tebe Karo."

Bez váhání jsem mu polibek dal a uculoval se. "Mě? Opravdu?" Usmála se dojatě a objala ho. "Já tě mám tak moc ráda Mari."

,,Já tebe taky Karo, moc rád tě namaluju," usmál jsem se a vytáhl další papír. ,,Půjdete si zas sednout do obýváku?"

"Až mi dáš pusu." Dala mu pusu na tvář. "No ale já chci taky pusu." Usmál jsem se.

,,Tak já vám dám pusu oběma," zazubil jsem se, Kaře dal pusu na čelo a Masaovi na rty.

"Děkuju!" Ozvali jsme se jednohlasně a zasmáli se tomu. Pak už jsme ale odešli do obýváku, aby jsme ho nerušili.

Vzal jsem papír a tužku a začal kreslit Karu. Jen tužkou, tak jako Masaa a Toshua.

Posadili jsme se na gauč a začali si zas povídat. Kara obdivovala to, jak Mari kreslí. Moc se jí to líbilo a básnila o tom.

Kreslil jsem asi jen půl hodiny. Dělal jsem rychlé tak, ale tak, aby to nebylo na úkor krásy. Po půl hodině jsem to měl hotové. ,,Karo, Masao," zavolal jsem.

Táák, jelikož jsem nestíhal v pátek, tak tady máte ten díl dnes. :D Snad to nevadí :D