Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 71. část

Probudil jsem se ráno. Všichni tři ještě spali, tak jsem si sedl a protáhl se. Nechtěl jsem je tady nechávat samotný, tak jsem seděl a čekal.

Hned potom jsme šli spát a mě ráno probudilo šustění v chůvičce. Tak jsem se šel podívat jestli všichni ještě spí. Jen Mari byl vzhůru. "Dobré ráno lásko." Šeptl jsem.

,,Dobré zlato," špitl jsem a vstal. Což probudilo Dai. ,,Pane kocoure?" broukla rozespale. ,,Ano Dai?"

Pousmál jsem se a pomalu přišel blíž. "Dobré ráno Dai." Broukl jsem.

Dai ke mně jen mlčky natáhla ruce, tak jsem si k ní sedl a objal ji. ,,Jsem tady broučku," usmál jsem se.

Usmíval jsem se a rozhodl se aspoň trochu přispět. "Dai, zlatíčko, je něco co by jsi chtěla k snídani?" Usmál jsem se.

Dai se pořád styděla a asi se i Masaa trošku bála. ,,Zlatíčko, co bys chtěla k snídani?" broukl jsem a usmál se.

Bylo mi to trochu líto, ale chápal jsem jí. Tak jsem počkal, jestli řekne něco Marimu.

,,Já nemám hlad," broukla, ale hned jí zakručelo v bříšku. ,,Neboj se zlatíčko, jestli jsi hladová , tak to řekni."

"Můžu? Dai, chtěla by jsi třeba palačinky? S jahůdkami? Nebo jenom ovoce?" Šeptl jsem a usmíval se.

,,Ovoce," špitla tiše a přitulila se ke mně blíž. Objal jsem ji a bezradně se podíval na Masaa. Vždyť včera byla tak v pohodě.

"To se vyřeší. Zas s ní budeme mluvit a pozveme ty lidi." Šeptl jsem mu přímo do ouška a odešel udělat snídani.

Tiskl jsem k sobě Dai a přemýšlel. Dai se postupně tak jako tulila blíž a pak se rozplakala. ,,Ach Dai, broučku, co se děje?"

Nakrájel jsem různé druhy ovoce do misek pro nás všechny a šel vzbudit Karu.

,,Budu muset pryč. Já nechci pryč," špitla mezi vzlyky Dai. ,,Ach zlatíčko, vždyť nás budeš moct navštěvovat. Masao už o tom mluvil, že by to bylo moc fajn," broukl jsem a hladil ji opatrně po zádíčkách.

Kara se zívnutím vstala a posadila se v kuchyni k snídani. já zas šel pro ty dva. "Snídaně.. oh. Proč brečí?" Staral jsem se a sedl si k nim.

,,To nic, to je dobrý," usmála se Dai a otřela si slzičky. ,,Mám hlad jako velká kočka," zazubila se.

"Dobře Dai. Ale když tě bude cokoliv trápit, neboj se mluvit. Od tohoto tady pro tebe jsme. A snídaně je na stole. Půjdeš se mnou a Marim?" Usmál jsem se a podal jí ruku.

,,Ano Masao," usmála se Dai a chytila ho za ruku. ,,Moc ráda půjdu s vámi dvěma," broukla a táhla nás do kuchyně.

Usmál jsem se na Mariho a nechal se táhnout za ruku. "Dai, můžu se na něco zeptat, až se najíš?" Broukl jsem, nechal ji se posadit a dal jí misku ovoce.

,,No . . . no tak jo," broukla a pustila se do jídla. Já si sedl vedle ní a hladil ji po zádech.

Taky jsem se pustil do jídla a zároveň i krmil Mariho, který se staral o Dai.

Spokojeně jsem papkal a blaženě se usmíval. Jestli to takové bude i s našimi dvěma miláčky. . .

Pomalu jsme všichni dojedli a já tedy dal nádobí do myčky a pak koukl na Dai. "Zlatíčko, bojíš se tady někoho? Neboj se to říct." Mrknul jsem.

,,V-vás," špitla potichoučku a přitulila se ke mně. Ani jsem nic jiného nečekal.

Byl jsem rád, že to řekla. I když to bylo jasný. "Dobře. A řekneš mi proč? Já tě totiž nechci děsit." Broukl jsem.