Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 81. část

,,Co my?" broukl jsem. ,,Pořád lepší, než kdybych vás vyrušil v té vaší včerejší líbačce," usmál jsem se.

"C-Co? Mari!" Zakryla si tvář a Sato lehce zamrskal ocasem. Asi se mu to moc nelíbilo. Pak se Kara, ale docela rychle posadila a odběhla do pokoje pro hosty. "Uhm.. myslím že bych měl jít za ní. Vy dva tu počkejte." Broukl jsem a šel za Karou.

,,Uhm, nepřepískl jsem ti trochu?" broukl jsem, když Masao odešel.

Došel jsem do pokoje a uviděl Karu na posteli. Po tváři jí tekly slzy a byla celá červená. "Můžeme si promluvit?" Zeptal jsem se a ona jen kývla a utřela si pár slz. "Co se stalo špatně, že brečíš?" Sedl jsem si k ní a objal ji jednou rukou. "Já.. ani nevím.. prostě se mi najednou chtělo brečet.. navíc.. je to správné? To se Satem? Vždyť jsem ještě ani ne den předtím koukala po jiným.. a najednou je tady on s.. mě strašně buší srdce a.. a..." Sklopila pohled a pokrčila rameny. "Bojím se toho... Co když zas narazím..?" Šeptla a já jí k sobě přitiskl. "Ale neboj Karo. Navíc, nejlepší bude když si o tom promluvíš s ním." Usmál jsem se a po chvíli ji vyvedl ven.

Poodstoupil jsem o kousek dál a chytil Masaa za ruku. ,,Co myslíš?"

Dovedl jsem Karu zas ke klukům, ale pak jsem ji se Satem poslal do soukromí, aby si to mohli vyjasnit Protože ona je z toho sama dost zmatená. Pak jsem stiskl Mariho ruku. "Myslím že to bude dobrý. Pojď, doděláme ten pudink." Políbil jsem ho.

,,Jasně lásko," usmál jsem se a šel s ním do kuchyně. Za chvíli byl pudink hotový.

Už jsem pudink nalil do misek a doprostřed stolu dal i misku s piškoty. Aby si každý dal kolik chce. Za chvilku přišel i Sato s Karou. Hezky ruku v ruce. Kara se jemně usmívala, ale i tak úplně neztratila rudý nádech.

Musel jsem se usmát, když jsem ty dva viděl. ,, Tak sedejte milenci," broukl jsem.

"Ale Mariiii." Usmála se Kara a Sato se spokojeně usmál. Sedli si a všichni jsme se pustili do jídla. Bylo fajn ty dva takhle vidět.

,,Moc vám to spolu sluší," broukl jsem a usmál se. Pustil jsem se do jídla a pak jsem vstal a donesl drobečky do kuchyně za námi.

Když všichni spokojeně dojedli, vzal jsem nádobí a uklidil ho do myčky, kterou jsem rovnou i zapnul. Pak jsem si sedl k Marimu, který se zrovna vrátil i s dětmi. "No kdo se tady krásně vyspinkal? No kdo?" Uculil jsem se a Karu i Toshua pošimral na bříšku.

,,No přeci naši drobečky," usmál jsem se a si s nimi si sedl na Masaův klín. ,,Tak a teď tu máš nás všechny."

"To je jen dobře." Objal jsem je a dal Marimu pusu na krk. "Tak moc vás miluju." Broukl jsem a pak Kara leknutím lehce vyjekla. Když jsem se na ní podíval, Sato si ji držel na klíně a objímal.

,,Mám pocit, že si Sato právě našel nového plyšáčka," šeptl jsem tiše, ale Sato mě i tak slyšel. ,,No to ne, ty budeš můj plyšák pořád, ale tohle je moje přítelkyně."

"Sato, opravdu musím být takhle..? " Šeptla a byla úplně rudá. Pak ji Sato, ale otočil čelem k sobě. "Tak takhle?" Broukl. "Ty jsi pako." Uchechlta se a objala ho. "Lidi, co kdyby jsme někam zašli? Aspoň povozíme děti v kočárku." Koukl jsem při poslední větě na Mariho.

,,To by bylo moc fajn. Venku je pořád ještě moc hezky, tak bysme mohli třeba do parku," usmál jsem se a jen tak si začal broukat.

Spokojeně jsem ho poslouchal a pak se do broukání zapojil s ním.