Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 60. část

"Vždy je to jen počmáraný papír.." pozvedl jsem obočí.

,,Ale co když," zasekl jsem se. Přeci jenom tady byli už před dvěma měsíci.

"Neboj lásko." Chytil jsem ho za bradu a políbil. Při tom polibku se uchechtla Kara a oboum nám dala pusu na tvář.

,,Tak . . tak dobře," broukl jsem a pevně o objal. Po chvíli mi bylo teploučko. Takže jsem usnul.

Musel jsem se uculil a s Karou jsme ho uložili do peřin. Já si ale kvůli přetrvávající bolesti hlavy lehl k němu a odpočíval hned po tom, co jsem snědl svou snídani. Kara si dala taky a tak jsme všichni leželi.

Přitulil jsem se na nejbližší zdroj tepla v okolí. Což byla k Masaově smůle Kara.

Kara se tiše uchechtla a ze srandy na mě vyplázla jazyk. Já jen pokrčil rameny, sundal si brýle a přitulil se k Marimu zezadu.

Z obou stran teploučko. To se mi líbilo, tak jsem spokojeně chrupkal. A zdálo se mi o nás. My s našimi dětmi a Kara s . . . přítelem?

Nevím jak Kara, ale já následoval Mariho příkladů a také po chvíli usnul.

Spokojeně jsem chrupkal až do rána, kdy mě probudil zvonek. Masao i Kara spali, tak jsem potichu vstal a šel se podívat, kdo zvoní.

Ucítil jsem jak mi najednou zmizelo teplíčko a tak jsem se přetočil na záda, nahmatal na stolku brejle, nasadil si je a otevřel oči. "Mm... Mari?" Šeptl jsem a promnul si krk. Až pak jsem si všiml, že tady není.

Otevřel jsem dveře a venku nikdo nebyl. Jen přede dveřmi ležel papírek, pokreslený jako ten, který donesl Masao. Rychle jsem zabouchl dveře a utíkal do ložnice.

Najednou se Mari přiřítil jako bouře. "Lásko opatrně." Napomenul jsem ho a vstal z postele.

,,Masao . . já . . ," zasekl jsem se a roztřeseně mu podal papírek. To už se probudila i Kara a rozespale se na nás podívala. ,,Co se děje kluci?"

Podíval jsem se na papírek a pozvedl obočí. "To je ten papír, co jsem ho včera donesl." Broukl jsem nechápavě.

,,Ne lásko," vzlykl jsem. ,Ten ležel před dveřmi. Masao . . .já mám strach."

Sedl jsem si zas na postel, jeho přitáhl k sobě, posadil si ho na klín a objímal. "Notak. Jsou to jen nesmyslné čmáranice. Určitě jen blbnou děti." Pokusil jsem se ho uklidnit.

,,Hele Masao . . . . . já bych souhlasila s Marim. Že bys to měl oznámit. Ne kvůli nějakým čmáranicím, ale hlavně kvůli Marimu. Potřebuje pocit bezpečí," broukla Kara

Koukl jsem na ní a pak na Mariho. Nakonec jsem přikývl. Bude to tak lepší, i kdybych to ohlásil jako sousedské obtěžování. Tak jsem tedy vzal mobil a zavolal na policii.

Když Masao vytáhl mobil, odsedl jsem si od něj a přitulil se ke Kaře a zavřel oči. Měl jsem hrozný strach.

Pousmál jsem se na něj a pak jsem celý hovor koukal na ten divný papír. Policie mi oznámila, že se po okolí pro případ porozhlédne a tak jsem poděkoval a zavěsil. "Tak a je to."

,,D-děkuju," vzlykl jsem a vlezl znovu k němu a pevně ho objal. ,,Měl jsem strach," špitl jsem. Byl jsem rád, že to Masao vyřídil. Snad už se to nestane.

"Dobrý lásko. Hlavně v klidu, ano?" Opatrně jsem ho stiskl a dal pusu na ouško.

,,Ano," broukl jsem. ,,Masao, je mi trošku zima."