Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 4. část

Ráno jsem se probudil sám. Rychle jsem si sedl, vůbec jsem nevěděl, jak dlouho jsem spal anebo kde je Masao. Na zemi vedle mě jsem našel papírek se vzkazem. Je od Masaa. Píše, že si pro mě přijde. Šťastně jsem se usmál a čekal.

Ráno jsem dorazil v čas a dokonce řádně upravený. Vyhledal jsem ředitelku, vše domluvil a s potvrzením o částečném propuštění pacienta jsem šel rovnou za Maritem, aby se náhodou nestalo to, co včera. Zaklepal jsem mu na dveře a vešel. "Šípková růženka se nám probudila." Usmál jsem se na něj.

Zazubil jsem se na něj a vstal. Doufám, že mě vezme odsud pryč.

"Hádej co?" Rozhodl jsem se ho trošičku napínat.

,,Umm, donesl jsi mi sušenky?"

Nezvládl jsem se neuchechtnout. "Ne, promiň. Nevěděl jsem, že je máš rád. Víš, už můžeš ke mě domů." Ukázal jsem mu dokument o jeho částečném propuštění z ústavu a svěření do mé péče.

Když jsem uviděl svou propustku z tohohle pekla, rozzářil jsem se a z očí mi začaly téct slzy. Byl to nepopsatelný pocit štěstí.

Pomalu jsem ho objal a poplácal po zádech. "Jestli tady něco máš, vem si to a rovnou vyrazíme."

,,Já . . já tady nic nemám," zašeptal jsem a chytil se ho za ruku. ,,Jen tohle,"špitl jsem a vytáhl z kapsy řetízek s křišťálovým srdíčkem . ,,Můžeme už jít?"

"Dobře, už jdem." Usmál jsem se a aby se mi nikam nezatoulal, chytil jsem ho za ruku a začal ho pomalu vést spletitými chodbami pryč.

Pomalu jsem šel s Masaem ústavem a celou dobou jsem se ho pevně držel za ruku. Doufal jsem, že už brzy budeme pryč.

Za pár minut jsme vyšli ven a já se na něj usmál. Jak jsem si ho tak prohlížel, došlo mi, že mu budu muset koupit nějaké oblečení.

Po třech měsících jsem byl poprvé venku. Bylo to úžasné. Po té dlouhé době jsem byl úplně bledý. Pustil jsem se Masaa a spokojeně se protáhl.

"Lepší?" Broukl jsem a na dálku odemkl své auto. "Půjdeme ti koupit pár věcí. Co ty na to?"

,,Mnohem. Počkej . .. to nejde, nemůžeš mi kupovat věci. jsem jen tvůj pacient."

Na tohle jsem se zamračil. "Víš, já to s tím kamarádstvím myslel vážně. Takže ti něco koupím. Můžu a chci. Navíc se vsadím že se ti tahle bílá... kombinéza... nelíbí." Pozvedl jsem obočí.

,,Nesnáším ji." Vděčně jsem se usmál. ,,Tak pojďme," usmál jsem se a chytil ho za ruku.

"Budeš chtít sušenky?" Uchechtl jsem se a dovedl ho k mému černému autu. Mám černou docela rád.

,,Jóóóóóó, sušenkýýý," zavrněl jsem a rozplýval se nad to představou, zatímco jsem si sedal na zadní sedačky auta.

"Proč jsi vzadu?" Usmál jsem se na něj a nastartoval auto.

,,Já nevím, byl jsem zvyklý sedět vždy vzadu," řekl jsem a připoutal se.

"Dobře. Ale kdyby jsi chtěl, klidně můžeš dopředu. Já tě za to neukousnu." Uchechtl jsem se a jel s ním do obchodu s oblečením.

,,Já si to rozmyslím," zašeptal jsem a celou cestu pozoroval okolí.

"Už jsme tady" broukl jsem, když už jsem zaparkoval před obchodem a vystoupil.

Vystoupil jsem a hned se Masaa chytil za ruku a následoval ho do obchodu.

Bylo zvláštní držet se s ním za ruku na veřejnosti ale bral jsem to tak, že se prostě bojí, takže to je v pořádku. "Vyber si, co se ti líbí. A nejlíp, aby toho bylo víc." Usmál jsem se na něj.

Chodil jsem po obchodě, prohlížel a zkoušel si různý věci. Lidi na mě nejdřív zírali, něco si pro sebe mumlali a ukazovali na mě, ale pak to asi vzali jako kostým a přestali si mě všímat.. Po půl hodině jsem měl vybráno: dvě černá a jedno tmavě modré tričko, dvoje černé tepláky, jedny tmavě modré kraťasy, tmavě zelenou mikinu, pyžamo, několik párů ponožek a několik boxerek Všechno jsem to s Masaovou pomocí přenosil na pokladnu a pak jsem se na něj trošku provinile podíval. ,,Myslíš, že mám všechno?"

Zamyslel jsem se a nakonec zakroutil hlavou. "Myslím, že nemáš boty." Uchechtl jsem se. "Chceš s nima pomoct?"

,,No jo, na boty jsem zapomněl. Hned jsem zpátky," broukl jsem a zmizel mezi regály. Po asi deseti minutách jsem byl zpátky i s krásnými černými sportovními botami. ,,Teď už mám asi všechno."

Kývl jsem a vše zaplatil. Pomohl jsem mu tašky odnést do auta a počkal, až si nasedne. "Počkej tady, ano? Jdu jen sem na proti. Koupím ti ty sušenky." Ukázal jsem na malý krámek s potravinami.

,,Ano, Masao," přikývl jsem a sedl si do auta. Ale tentokrát už dopředu.

Jen jsem mu věnoval úsměv a bez zdržování zašel do krámku, kde jsem do košíku naházel několik druhů sušenek, které jsem zaplatil a vyrazil zpět k autu. "Tak jsem tady. Tu máš jedny a další budeš dostávat postupně. Ju?" Podal jsem mu jedno menší balení.

Chňapnul jsem po sušenkách a vytrhl mu je z ruky. Hned jsem je rozbalil a pustil se do nich. Moje nejmilejší jídlo. Spokojeně jsem se na Masaa usmál a papkal sušenky jednu za druhou.

"Hlavně se nezakuckej." Usmál jsem se a už jsme jeli ke mě domů. Můj dům byl... celkem prostorný a i když jsem si mohl se svým platem dovolit ledacos, měl jsem ho skromně zařízený. Opět jsem vystoupil z auta, vzal všechen nákup a šel nám odemknout. "Tady budeš teď se mnou nějakou dobu bydlet tak... vítej doma." 

Ahoj všichni XD Tak je tady úterý  . . . asi . . . a další díl.Je sice trošku kratší, ale . . . no . . . . .vhodné zakončení by jinak bylo až moc daleko. A musím vás trochu napínat. Jsme moc rádi za veškeré * a komentáře. Moc nás to těší XD Doufám, že vás to baví tak, jako nás XD Uvidíme se u dalšího dílu přesně v pátek.